O puchýři se rozhoduje doma, ne na dvacátém kilometru. Potřebuje tření a vlhko, a obojí si nastavíte ve chvíli, kdy si obouváte boty a natahujete ponožky. Prevence puchýřů proto vypadá nezajímavě: půl čísla v botě, materiál ponožky a kousek tejpu na místo, které vás dřelo minule.

Co se v botě vlastně děje

Puchýř je bublina naplněná tekutinou v horní vrstvě kůže. Vzniká opakovaným mechanickým drážděním, nejčastěji z nepadnoucí obuvi, a hojí se obvykle tři až sedm dní. Tak ho popisuje Národní zdravotnický informační portál.

V botě to vypadá takhle. Ponožka se posouvá po kůži, vrchní vrstvy kůže se pohnou jinak než spodní a mezi nimi se otevře štěrbina. Ta se naplní tekutinou.

Vlhká kůže je měkčí a smyku odolává hůř. Puchýřů přibývá v dešti, po brodu a při dlouhém výstupu, kdy se v botě nasbírá pot. Nedýchající bota dělá totéž, jen pomaleji. Samotný tlak puchýř neudělá. Udělá otlak. Puchýř potřebuje pohyb.

Místo, kde se objeví, něco prozradí. Pata a okolí Achillovky ukazují na botu, která patu neudrží na místě. Puchýř na bříšku palce nebo na malíčku bývá o úzké špičce, pod přední částí chodidla se dělá hlavně při dlouhých sestupech, kdy noha ujíždí dopředu.

Bota rozhoduje první

Nejčastější příčina je špatná velikost.

Turistická bota potřebuje před prsty rezervu, aby při sestupu nenarážely do špičky. Běžně se doporučuje asi centimetr, ale berte to jako orientaci. Hodně záleží na střihu i na tvaru nohy.

Boty zkoušejte odpoledne, kdy má noha největší objem, a v ponožkách, ve kterých v nich budete opravdu chodit. V prodejně sjeďte šikmou plochu. Když prsty dojedou na špičku, bota je malá, i kdyby vám na rovině seděla dokonale.

Druhá věc je šněrování. Pata musí sedět v patní části a nesmí se zvedat. Většina bot má v nártu háček nebo očko, přes které se dá udělat blokáda paty: spodní část povolíte kvůli prstům, horní dotáhnete kvůli patě. Rozdíl poznáte hned na prvním sestupu.

Rozchození dnes znamená míň než u starých celokožených bot, ale nezmizelo. Nové boty vezměte nejdřív na dvě tři kratší vycházky. Túra s převýšením není zkušební jízda. Střih, materiál i velikost řeší podrobně samostatný návod, jak vybrat trekové boty.

Ponožky, na kterých se nešetří

Bavlna nasákne pot a drží ho u kůže. Merino a syntetické směsi vlhkost odvádějí dál, takže kůže zůstane tvrdší a smyk snese líp. Rozdíl poznáte hlavně na delších dnech.

Tloušťka musí odpovídat botě. Silná ponožka tlumí, ale ubere objem uvnitř. Když si boty koupíte na tenkou ponožku a pak do nich nasadíte zimní froté, noha se sevře a otlaky přijdou jinde.

Švy hlídejte prstem. Hrubý šev přes palec nebo přes malíček udělá puchýř spolehlivě.

Dvouvrstvé ponožky stojí na tom, že se posouvají po sobě, ne po kůži. Komu se puchýře vracejí, může to zkusit. Do těsné boty se ale vrství hůř a prodírají se rychleji.

Náhradní pár do batohu patří i na jednodenní túru. Suchá ponožka po brodu nebo v půli dne zastaví problém, který by jinak během hodiny dorostl. U delších výletů to platí dvojnásob, ostatně checklist na vícedenní túru s ponožkami navíc počítá.

Co nalepit na horká místa

Kdo ví, kde ho bota dře, může to místo zalepit předem. Používá se hladká fixační páska (tejp) nebo hydrokoloidní náplast, tedy gelová náplast, která na sebe váže tekutinu a přitom tlumí tlak.

Lepte bez záhybů. Zmuchlaná páska vytvoří vlastní tlakový bod a puchýř udělá sama.

Druhá cesta je snížit tření mazivem. Vazelína nebo lubrikant na nohy skluz zlepší, jenže se během dne stírá a musíte ho obnovovat. V mokru vydrží krátce.

Náplasti s měkkou plstěnou vrstvou pracují jinak než hydrokoloidní. Nevytvářejí vlhké prostředí, jen rozkládají tlak. Na horké místo pod ponožkou to stačí, na otevřenou ránu ne. Ani jedno neopraví špatnou botu. Tejp koupí čas, velikost nezmění.

Když to začne pálit

Puchýři skoro vždycky předchází horké místo. Kůže se ozve pálením nebo teplem dřív, než se pod ní cokoli udělá. To je moment, kdy se dá výlet ještě zachránit.

Zastavte se. Ne za kilometr na rozcestí, hned.

Sundejte botu, nohu osušte a podívejte se, co se děje. Často najdete přehnutou ponožku, kamínek nebo povolené šněrování. Přelepení horkého místa trvá dvě minuty. Odchozený puchýř vám bude kazit další tři dny.

Nejvíc horkých míst přijde na sestupu. Noha se sune dopředu, prsty tlačí do špičky a pata se začne zvedat. Před dlouhým sjezdem z hřebene se vyplatí zastavit a šněrování dotáhnout, i když se vám nechce sundávat batoh.

Jak ošetřit puchýř

Umyjte si ruce nebo použijte dezinfekci na ruce. Okolí puchýře očistěte a osušte, jinak náplast nedrží. Neporušený puchýř nepropichujte. Kůže nad ním je sterilní kryt a bariéra proti infekci. Když ji otevřete, otevřete i cestu bakteriím.

Na celý puchýř patří hydrokoloidní náplast. Nechte ji na místě, dokud se sama neuvolní nebo dokud nezačne prosakovat. Odlepovat ji každý večer na kontrolu smysl nemá, kůži tím jen dráždíte. Prasklý puchýř ošetřete jinak. Uvolněnou kůži neodstřihávejte, nechte ji jako kryt. Ránu opláchněte, ošetřete dezinfekcí na rány a překryjte sterilním krytím. Přilnavou textilní náplast nelepte přímo na odhalenou spodinu, při strhávání to bolí a rána se otevře znovu.

Krvavý puchýř neotvírejte vůbec. Riziko infekce je u něj vyšší a patří spíš do rukou lékaři. Puchýř, který se otevřel v terénu, pak sledujte. Rozšiřující se zarudnutí, rostoucí bolest, hnis nebo horečka patří k lékaři, ne do lékárničky. Kdo má cukrovku, poruchu prokrvení nebo sníženou citlivost nohou, měl by k lékaři i s drobnou ranou na noze. Tenhle text radu lékaře nenahrazuje.

Co mít po ruce

Do lékárničky na túru stačí málo: hydrokoloidní náplasti ve dvou velikostech, dezinfekce na rány, hladká fixační páska a malé nůžky. Sterilní čtverec se hodí na větší otevřené místo.

Co dál patří do batohu na den, shrnuje checklist na jednodenní túru.

Na co si dát pozor

Rada, že se puchýř má propíchnout, aby rychleji uschl, se drží dlouho. Riziko infekce tím ale roste a hojení se nezkrátí.

Obyčejná náplast s polštářkem na otevřený puchýř nestačí. Přilne k ráně a druhý den ji strhnete i s novou kůží. Sportovní tejp nalepený na holou kůži drží pevně a při sundávání odtrhne vrchní vrstvu. Když ho použijete, sundávejte ho po namočení a pomalu.

Situaci zhorší i dlouhý nehet. Při sestupu narazí do špičky boty a odtlačí prst do strany, kde pak vznikne otlak nebo puchýř. Nehty stříhejte rovně a raději den dva před túrou, ne ráno před odchodem.

Nepodceňte, jak rychle puchýř mění chůzi. Člověk začne nohu šetřit, došlapuje jinak a do večera ho bolí koleno nebo kyčel. Na exponovaném terénu to přestává být kosmetický problém.

Puchýř sám o sobě není důvod volat záchranu. Když ale kvůli němu nejste schopni sejít z hor a stmívá se nebo se kazí počasí, číslo na Horskou službu ČR je 1210. Tísňová linka 112 platí vždycky.

Shrnutí

Puchýře na nohou začínají u bot. Půl čísla navíc a pořádně dotažená pata vyřeší víc než celá lékárnička. Pak vyměňte bavlněné ponožky a jeden suchý pár noste v batohu.

Když ucítíte na noze teplé místo, zastavte hned a přelepte ho. Neporušený puchýř nechte zavřený a překryjte hydrokoloidní náplastí. Otevřený vyčistěte, kůži neodstřihávejte a hlídejte, jestli se nezanítil.

Komu se puchýře vracejí pořád na stejném místě i v dobrých botách, tomu prevence stačit nebude. Tam už jde o tvar nohy nebo o způsob došlapu a řeší to ortoped nebo podolog, ne další náplast.