Přisáté klíště nepočká, až budete doma. Čím dřív se dostane pryč, tím menší je riziko, že stihne předat původce nemoci. Zvládne to úzká pinzeta z lékárničky a klidná ruka. Horší než samotné klíště bývají postupy, které lidé zkoušejí předtím, než ho vytáhnou.
Proč tahat hned
Klíště saje několik dní a přenos infekce není okamžitý. Riziko roste s dobou přisátí, takže mezi hodinou a dvěma dny je rozdíl. To ale neznamená rvát ho nehty na parkovišti a s tím, co máte zrovna po ruce.
Když jste na túře, dojděte na místo, kde si sednete a vidíte na to. Pět minut nic nezkazí. Zkazí to odkládání na večer, protože pinzetu máte doma.
Většina lidí najde klíště až při večerní prohlídce. Projděte podkolení jamky, třísla, podpaží, pupek, za ušima a vlasovou hranici. Nymfy jsou velké jako mák a na opálené kůži je snadno přehlédnete. V chatě nebo ve stanu se hodí pořádné světlo, dobrá čelovka posvítí na záda líp než displej telefonu.
Čím ho vytáhnout
Nejlepší nástroj je úzká pinzeta s ostrými hroty, které na sebe přesně dosedají. Kosmetická pinzeta se širokými zkosenými čelistmi klíště spíš stiskne za tělíčko, a to je přesně to, co nechcete.
Druhá dobrá varianta je plastová karta se zářezy. Zářezů bývá několik a mají různou šířku, protože nymfa a dospělé klíště nemají stejnou velikost, karta se zasune po kůži pod přisáté klíště a vysune ho ven. Váží pár gramů a vejde se do peněženky.
Každý z těch nástrojů má svoje mantinely. Kartou klíště nestisknete, potřebuje ale rovnou plochu kůže. V podkolenní jamce, mezi prsty nebo ve vlasech se s ní pracuje mizerně a tam je pinzeta o třídu lepší. Fungují i háčky a klíšťové pinzety s tenkou smyčkou. Chtějí ale trochu cviku a v terénu se hůř hledají, když je upustíte do trávy.
Prsty spolehlivé nejsou. Nehty klíště stlačí a jeho obsah se dostane zpátky do ranky. Pinzeta, dezinfekce a náplast patří i do té nejmenší lékárničky, kterou berete na den, checklist na jednodenní túru to řeší podrobněji. Na vícedenním treku, kde druhý den nikde nic nekoupíte, se vyplatí mít pinzetu i kartu. Co dalšího s sebou, projděte v checklistu na vícedenní túru.
Postup krok za krokem
- Místo přisátí nejdřív vydezinfikujte. NZIP doporučuje jodový nebo jiný dezinfekční prostředek před vytažením i po něm.
- Pinzetu přiložte co nejblíž ke kůži, k hlavové části klíštěte. Ne k zadečku, který je nahoře a nejlíp vidět.
- Táhněte rovně a kolmo od kůže. Pomalu a plynule, žádné trhnutí.
- Ranku znovu vydezinfikujte a umyjte si ruce.
- S klíštětem zacházejte jako s infekčním materiálem. NZIP radí zabalit ho do kousku papíru a spálit na nehořlavé podložce.
Poslední bod berte s ohledem na to, kde jste. V lese ani v suché trávě oheň nezakládejte. Zabalte klíště do papíru, dejte ho do sáčku a vyřešte to až na místě, kde to jde bezpečně.
Když pinzetu nemáte, NZIP popisuje i postup s navlhčenou textilií. Žínkou nebo ručníkem se klíštětem lehce vikluje ze strany na stranu a po dvou až třech minutách povolí. Trvá to déle, ale je to lepší než čekat do večera.
Když v kůži zůstane kus
Občas se přední část utrhne a v kůži zůstane tmavá tečka. Nevyřezávejte ji jehlou.
Portál NZIP uvádí, že se přední část odtrhne prakticky vždy, když se člověk pokusí klíště otáčet, a v kůži pak vyvolá dlouhodobější zatvrdnutí nebo mírný zánět. Právě proto se s klíštětem netočí.
Zbytek se dá opatrně zkusit vytáhnout pinzetou. Když nejde, místo vydezinfikujte a nechte to být. Tělo si s takovou drobností obvykle poradí samo, podobně jako s třískou. Pokud okolí zčervená, začne bolet nebo hnisat, patří to k lékaři.
Rady, které klíštěti neuškodí
Olej, krém, vazelína, lak na nehty. Mají klíště udusit, aby se pustilo samo. Jenže dusí se dlouho a než povolí, může uvolnit obsah trávicího ústrojí do ranky. Čas navíc hraje proti vám.
Otáčení má vlastní folklor včetně sporů o to, na kterou stranu. Klíště nemá závit. Viklání ze strany na stranu při metodě s vlhkou textilií je něco jiného než rotace kolem osy, tam je ten rozdíl.
Zapálená sirka nebo cigareta jsou z celé skupiny nejhorší. Popálíte kůži a klíště podráždíte v okamžiku, kdy je pořád zavrtané.
A jedno pravidlo platí po celou dobu: klíště nemačkejte. Ani při vytahování, ani potom.
Co sledovat po vytažení
Zapište si datum a místo přisátí. Za tři týdny už si to nikdo nevybaví přesně a lékaři ta informace pomůže. Stačí poznámka v telefonu.
Malé zarudnutí je po vytažení běžné. NZIP mluví o zarudnutí do pěti centimetrů, které vydrží dva až tři dny a dál se nezvětšuje. To je reakce kůže na poranění.
Sledovat se má něco jiného. Červená skvrna, která se z místa přisátí postupně rozšiřuje do okolí, u lymeské boreliózy se podle NZIP objevuje zhruba 2 až 30 dní po přisátí a vyskytuje se u 80 až 90 procent případů. Bývá nebolestivá, což svádí ji přehlížet. K lékaři s ní jděte.
Druhý důvod k návštěvě lékaře je horečka a chřipkové příznaky v týdnech po přisátí. Klíšťová encefalitida podle Státního zdravotního ústavu začíná bolestí hlavy, únavou, teplotou a bolestmi svalů a kloubů, inkubační doba bývá 7 až 14 dní.
Nechat vytažené klíště vyšetřit v laboratoři zní jako rozumný krok, ale odpověď z něj vytěžíte menší, než čekáte.
Nález v klíštěti neznamená, že se nakazil i člověk. Státní zdravotní ústav sám uvádí, že pacienty ani klíšťata netestuje a vyšetření na klíšťovou encefalitidu má na starosti národní referenční laboratoř v Ostravě. Rozhodující zůstává, jak vypadá ranka a jak se cítíte.
Tenhle text nenahrazuje lékaře. Když si nejste jistí, obraťte se na svého praktického lékaře.
Na co si dát pozor
Klíště přisáté u malého dítěte v obličeji, na krku nebo blízko oka radši nechte na lékaři. Prostor na chybu je tam malý a dítě se navíc hýbe.
Alergickou reakci nepodceňujte. Otok obličeje, dušnost nebo rychle se šířící vyrážka po odstranění nejsou běžné a v takové situaci volejte 155.
Prohlídku po túře nedělejte jen na sobě. Klíště, které nedopadlo přímo na kůži, klidně přečká několik hodin na oblečení, na batohu nebo na psovi a přisaje se doma na gauči. Jedna praktická věc na cestu: pinzetu si vyzkoušejte doma dřív, než ji budete potřebovat. Levné pinzety mají často hroty, které na sebe nedosedají, a to poznáte přesně v tu nejhorší chvíli.
Shrnutí
Pinzeta co nejblíž kůži, rovný tah kolmo ven, dezinfekce před i po. Žádný olej a žádné otáčení.
Kdo chodí na túry pravidelně, ať má pinzetu trvale v lékárničce a nespoléhá na to, že klíště najde až doma. A kdo si po vytažení není jistý, jak ranka vypadá, ať si ji vyfotí. Za týden se dvě fotky porovnají líp než dvě vzpomínky.
