Se psem na túře nestačí přibalit jen vodítko navíc. Pes má jiné potřeby než člověk a část výbavy, kterou pro sebe stejně nesete, mu vůbec nepomůže. Tenhle seznam se drží jen toho, co je pro psa navíc.

Voda a skládací miska

Pes by neměl pít z kaluží, rybníků ani z pomalu tekoucí vody se zeleným povlakem. V teplých měsících se v takové vodě může množit sinice, které jsou pro psa nebezpečné, a i obyčejná stojatá voda nese riziko parazitů. Berte vlastní vodu pro psa a skládací misku, která zabere v batohu jen pár centimetrů. Množství odhadněte podle velikosti psa a náročnosti trasy, u větších plemen, v teplém počasí a v kopcovitém terénu počítejte s větší zásobou, než byste čekali.

Pamlsky a extra svačina

Pes při túře spálí výrazně víc energie než při běžné procházce, hlavně v kopcovitém terénu. Vezměte pamlsky na cestu i mimořádnou porci krmiva navíc, kdyby se výlet protáhl. Pamlsky se navíc hodí jako motivace při přechodu přes exponovanější úsek nebo brod, kde se pes zdráhá.

Obojek, nebo postroj a vodítko

Postroj rozloží tah rovnoměrněji přes hrudník a je šetrnější než obojek, hlavně u psů, kteří táhnou nebo u kterých hrozí zraz na krku v členitém terénu. Obojek má výhodu v tom, že na něj jde snáz upevnit visačku se jménem a kontaktem.

V chráněných územích a v blízkosti pastvin bývá vodění na vodítku povinné, pravidla se ale liší podle konkrétní lokality a je třeba si je před výletem ověřit. Vezměte i náhradní kratší vodítko pro úseky, kde potkáte jiné turisty, cyklisty nebo hospodářská zvířata.

Visačka a čip pro případ ztráty

V rozlehlém a neznámém terénu se pes může splašit a na chvíli utéct, třeba kvůli srnce nebo cizímu psovi. Visačka s telefonním číslem majitele na obojku zvyšuje šanci, že ho někdo v případě nálezu rychle vrátí. Čipování je u psů dnes běžné a funguje jako záloha, kdyby se obojek ztratil nebo přetrhl.

Před delší výpravou do méně známého terénu zvažte i GPS lokátor na obojek. U psů, kteří mají tendenci se vzdalovat nebo štvát zvěř, se investice rychle vyplatí.

Pytlíky na exkrementy

Patří do batohu i na túru do lesa, ne jen na procházku městem. Neponechávejte je v přírodě zahrabané ani odhozené v křoví, odneste je s sebou k nejbližšímu koši. Zabírají minimum místa a jejich absence je jeden z nejčastějších důvodů, proč majitelé psů narážejí na nevoli ostatních turistů.

Klíšťová ochrana

V trávě a v podrostu se klíšťata na psa nachytávají snadno a v české přírodě jsou běžná od jara do podzimu. Vhodnou preventivní ochranu, ať už obojek, kapky na kohoutek nebo sprej, proberte předem s veterinářem podle plemene, váhy a zdravotního stavu psa.

Po túře psa prohlédněte, klíšťata se nejčastěji zachytávají kolem uší, na krku a v podpaží. Čím dřív klíště odstraníte, tím nižší je riziko přenosu nákazy.

Lékárnička pro psa

Malá lékárnička obsahuje kleštičky nebo háček na vytažení klíštěte, dezinfekci, elastický obvaz na tlapku a pinzetu na odstranění trnů nebo střepin z polštářků. V kamenitém nebo ostrém terénu se poraněné polštářky stávají častým důvodem, proč výlet předčasně skončit. Náhubek se hodí i u klidného psa, protože bolest umí i mírumilovné zvíře přimět kousnout při ošetřování rány. Vlastní léky, které pes pravidelně bere, samozřejmě nezapomeňte.

Setkání s divokou zvěří a jinými psy

V lese a na okraji pastvin může pes narazit na divoká zvířata, srnčí zvěř, nebo v horských oblastech i na chráněné dravce a jejich hnízdiště. Volně pobíhající pes umí zvěř vyplašit a v období hnízdění nebo kladení mláďat to bývá zakázané i mimo klasické vodítkové úseky. Na potkání s jiným psem na vodítku reagujte předem, ne až ve chvíli, kdy jsou psi pár metrů od sebe. Krátké vodítko a úhybný manévr stranou zabrání většině konfliktů.

Vodní překážky a plavání

Brod přes horský potok nebo koupání v jezeře láká skoro každého psa, proudící voda ale skrývá rizika, která pes sám nevyhodnotí. Silný proud, kluzké kameny nebo studená voda po delší chůzi mohou psa vyčerpat rychleji, než čekáte. U menších nebo starších psů zvažte, jestli brod nepřenesete v náručí, místo abyste ho nechali přeplavat.

Odpočinek a tempo přizpůsobené psovi

Pes chce většinou jít pořád dál a únavu dává najevo pozdě, hlavně mladší nebo temperamentní plemena. Delší přestávky se stínem a vodou plánujte podle náročnosti trasy, ne podle toho, jak moc pes na první pohled vypadá odpočatý.

Starší psi a štěňata mají výrazně nižší toleranci k dlouhé chůzi a k převýšení než dospělý pes v kondici. U obou skupin je lepší volit kratší a méně náročné trasy a sledovat, jak se pes chová při návratu domů, ne jen během výletu samotného.

Na co si dát pozor

Psi se přehřívají jinak než lidé, chladí se hlavně dýcháním, ne pocením. V horkém dni a na přímém slunci hlídejte známky přehřátí: nadměrné oddechování, malátnost, odmítání jít dál. Plemena s krátkým čenichem snášejí horko hůř než ostatní a potřebují víc pauz ve stínu.

Kontrolujte polštářky tlapek na kamenitých úsecích i na rozpáleném asfaltu v létě, obojí umí za pár hodin způsobit odřeniny nebo popáleniny. Když pes začne kulhat, zastavte se a prohlédněte mu tlapky dřív, než budete pokračovat.

Na exponovaných místech a v blízkosti divoké zvěře držte psa na vodítku, i kdyby jinak poslouchal na povel. Při zranění psa nebo vlastním, kdy nemůžete pokračovat, volejte Horskou službu na čísle 1210, mimo hory a kdykoli jindy tísňovou linku 112.

Co řešit jako první

Nejdřív řešte vodu, vodítko nebo postroj a klíšťovou ochranu, to jsou věci, bez kterých se výlet nedá bezpečně zvládnout. Pytlíky a lékárnička jsou pak samozřejmostí, kterou stačí jednou sbalit do trvalé kapsy v batohu a už na ni nemyslet.