Zimní túra se od té letní neliší v tom, co máte v batohu celý rok. Liší se v pár položkách, které rozhodují o tom, jestli den skončíte suší a v teple, nebo prochladlí a s vybitým telefonem. Tenhle seznam se soustředí jen na to, co je navíc.

Vrstvení a suchá záloha

Základ tvoří tři vrstvy s různou úlohou. Spodní prádlo z merina nebo syntetiky odvádí pot od těla. Střední vrstva, obvykle fleece nebo tenká zateplená bunda, drží teplo. Svrchní bunda s membránou (tenkou fólií, která propustí vodní páru ven a sníh ani déšť dovnitř) chrání před větrem a vlhkem.

V zimě k tomu patří jedna věc navíc: suchá záloha spodní vrstvy a ponožek v neprodyšném pytlíku. Propocené triko po namáhavém stoupání v mraze rychle chladne a je to jedna z nejčastějších cest k podchlazení. Na delší přestávce nebo po celém dni je výhodné se do suché vrstvy převléknout. Rukavice berte dvoje, tenčí na chůzi a silnější na zastávky. Náhradní čepice nebo kukla váží pár desítek gramů a nahradí tu, která zvlhne od dechu a sněhu.

Ponožky patří do stejné kategorie jako spodní vrstva. Vlhká ponožka v zimní botě je jedna z nejčastějších cest k omrzlinám na prstech, protože mokrá tkanina vede teplo z těla pryč mnohem rychleji než suchá. Náhradní pár v suchém sáčku by měl být samozřejmost, ne položka navíc, kterou zvažujete.

Návleky přes boty

Návleky (gaiters) se zapínají kolem lýtka a spodním páskem pod chodidlem. Zabrání sněhu, aby se dostal dovnitř boty přes okraj svršku, a chrání kalhoty od mokra a odřenin o skalky.

Krátké návleky stačí na běžnou túru po značených cestách. Vysoké, sahající skoro ke koleni, se hodí do hlubšího sněhu mimo upravenou stopu, kde by se jinak sníh dostával nad kotník při každém kroku.

Mačky, nebo nesmeky

Nesmeky, také mikrospiky, jsou lehké gumové návleky s krátkými ocelovými hroty. Zvládnou zledovatělý chodník, upravenou stopu nebo mírně zamrzlou cestu v nižších polohách. Nasadí se za chvíli a nepotřebují speciální boty.

Mačky jsou robustnější kovová konstrukce s delšími hroty, určená na strmý a tvrdý sníh nebo firn. Vyžadují tuhší botu, na kterou se dají spolehlivě připnout, a technika chůze s nimi se liší od běžné chůze. Bez zkušenosti nebo v terénu nad hranicí lesa, kde hrozí pád na tvrdém povrchu, patří spíš do rukou někoho zkušeného nebo pod vedením horského vůdce.

Pro většinu zimních túr po značených cestách v nižších a středních polohách vystačíte s nesmeky. Mačky mají smysl až ve vysokohorském terénu se strmými úseky.

Termoska s teplým nápojem

V mrazu se pije míň, než by člověk měl, protože chlad tlumí pocit žízně stejně jako teplo v létě. Teplý čaj nebo horký nápoj v termosce funguje jako připomínka pít a zároveň zahřeje zevnitř na zastávce.

Termoska má i druhou výhodu: voda v ní nezamrzne tak rychle jako v běžné láhvi. Klasická PET láhev nošená v boční kapse batohu může v silném mrazu částečně zamrznout už během pár hodin.

Náhradní baterie a jak je nosit

Mráz baterie citelně vyčerpává, u telefonu, čelovky i GPS zařízení. Kapacita klesá výrazně rychleji než v teple, a to platí i pro nabité powerbanky. Náhradní baterie do čelovky a nabitá powerbanka patří do vnitřní kapsy bundy nebo blízko k tělu, ne do vnější síťky batohu, kde na ně přímo fouká.

Telefon mezi zastávkami vypínejte displej a nechte ho v teple u těla. Vybitý telefon v mraze umí po pár minutách venku ukázat nulu, i když ho doma před odchodem měl na sto procent.

Víc energie v jídle

Tělo v zimě spotřebuje víc energie na udržení teploty, i když jde stejnou trasou jako v létě. Do batohu patří o něco vydatnější svačina než přes léto, ideálně něco, co se nerozbije v mrazu na kámen. Čokoláda v mrazu ztvrdne a ořechy nebo sušené ovoce fungují spolehlivěji. Sendvič s vlhkou náplní může po pár hodinách v batohu ztuhnout natolik, že se nedá pořádně kousnout. Osvědčuje se nosit svačinu blíž k tělu, ve vnitřní kapse bundy, ne v boční kapse batohu vystavené mrazu.

Sluneční brýle proti oslnění sněhem

Odraz slunce od čerstvého sněhu je silnější, než by člověk čekal, hlavně ve vyšších polohách a za jasného dne. Bez ochrany hrozí přechodné oslnění, tedy bolestivé podráždění očí, které se projeví až s odstupem několika hodin. Kategorie tři, tedy tmavší filtr určený i do hor, patří do batohu vždy, i když ráno vyrážíte pod zataženou oblohou. Počasí v horách se mění rychle a slunce se může prodrat mezi mraky přesně v momentě, kdy jste na otevřené pláni.

Orientace podle tyčového značení

Nad hranicí lesa bývá klasické malované značení na stromech nahrazené tyčovým značením, tedy vysokými tyčemi s barevným pruhem, které trčí i nad vrstvou sněhu. V mlze nebo za sněžení jsou často jediný spolehlivý orientační bod, protože stopy jiných lidí zavěje a viditelnost klesne na pár metrů.

Než vyrazíte do terénu nad lesem, ověřte si na mapě, kde tyčové značení začíná a kam vede. Ztráta jedné tyče v hustém sněžení dokáže zdržet i zkušeného turistu.

Přestávky bez zbytečného chladnutí

V zimě platí jiná logika přestávek než v létě. V teple na chůzi se tělo rychle ochladí, jakmile se zastavíte, a to platí i po pár minutách. Před delší zastávkou si obléknete tu vrstvu navíc, kterou jste přes den nesli sbalenou, ne až ve chvíli, kdy vám je zima.

Sedněte si na izolační podložku, ne rovnou na sníh nebo na studený kámen. I tenký kus pěny pod sebou udělá rozdíl mezi rychlým občerstvením a nepříjemně dlouhým vychládáním.

Na co si dát pozor

Zimní den je krátký. Tma padá kolem čtyř až pěti hodin odpoledne a sestup ve tmě po zledovatělém svahu je jiná disciplína než sestup za světla. Plánujte s velkou časovou rezervou a v mraze počítejte s pomalejším tempem.

Podchlazení nezačíná dramaticky. Prvním signálem bývá silné třesení, ztráta jemné motoriky v prstech a mrzutá nálada. Kdo tohle u sebe nebo u někoho ve skupině zaznamená, má se zastavit, obléct suchou vrstvu a doplnit teplý nápoj, ne pokračovat dál.

Do exponovaného terénu nad hranicí lesa a na túry se sklonem laviny nechoďte bez znalosti aktuální lavinové situace a bez odpovídajícího výcviku. Před vyrazením do takového terénu si ověřte aktuální lavinový bulletin pro danou oblast, obyčejný checklist ho nenahradí. Při zranění, ztrátě orientace nebo podchlazení volejte Horskou službu na čísle 1210, v pohraničí ve tvaru +420 1210, mimo hory a kdykoli jindy tísňovou linku 112.

Shrnutí

Nejdřív řešte suchou zálohu oblečení a trakci pod nohama, tedy nesmeky nebo mačky podle terénu. Teprve pak drobnosti jako termosku a náhradní baterie. Bez suché vrstvy a bez pořádné trakce je zbytek seznamu vedlejší. Ostatní výbava zůstává stejná jako v běžném seznamu na turistiku.