Seznam vybavení na turistiku se nedá napsat jednou a používat ho pak napořád. Na nedělní okruh po Brdech si hodíte do batohu pět věcí, na čtyři dny v Nízkých Tatrách se stanem přibude polovina další výbavy. Logika balení je ale pokaždé stejná: nejdřív se rozhodne, kam a na jak dlouho jdete, teprve potom se vybírají konkrétní kusy. Projdeme kategorie v pořadí, ve kterém se skutečně balí.

Seznam se staví od cíle, ne od batohu

Než napíšete první položku, odpovězte si na čtyři otázky. Kolik nocí strávíte venku. Jak vysoko půjdete. Jaká je předpověď a jak rychle se počasí v dané oblasti mění. A jestli jdete sami.

Odpovědi rozhodnou o tom, které kategorie do seznamu vůbec patří. Na jednodenní túře odpadá spaní i vaření, a tím pádem většina váhy. Na hřebeni nad pásmem lesa naopak přibude vrstva, kterou byste dole v lese nikdy nevytáhli, protože tam prostě nefouká.

Pak je tu pátý parametr, na který se zapomíná: jak daleko je pomoc. Na Kokořínsku jste od auta málokdy dál než hodinu chůze. Na hřebeni Krkonoš v listopadu to může být tři hodiny a poslední úsek za tmy. Čím delší ta doba, tím větší váhu má čelovka, náhradní vrstva a nabitý telefon.

Tohle je celá teorie.

Pět hromádek místo jednoho sloupce

Balení jde nejrychleji, když si věci rozložíte na zem do pěti skupin: oblečení, spaní, vaření a jídlo, navigace, bezpečnost. Batoh, boty a případně hole berte jako nosnou konstrukci. Ty jsou v seznamu pokaždé.

Hromádky ukážou to, co dlouhý sloupec odrážek schová. Hned vidíte, která skupina se nafoukla. Když máte na oblečení tři trika a v bezpečnostní hromádce jednu náplast, něco je špatně.

Druhá výhoda přijde po návratu. Rozbalte batoh na stejných pět hromádek a odložte stranou všechno, co jste za celý výlet nevytáhli. Po třech čtyřech výletech budete mít vlastní seznam, který sedí přesně vám. Funguje to líp než jakýkoli univerzální checklist z internetu, včetně tohohle.

Batoh, boty a hole nesou zbytek

Batoh se nevybírá podle objemu, ale podle délky zad a bederního pásu. Objem si vyberte podle nejdelšího výletu, který reálně děláte, ne podle toho, co byste jednou chtěli zvládnout. Prázdné místo v batohu se vždycky něčím zaplní.

Orientačně platí, že jednodenní túra se vejde do zhruba 20 až 30 litrů, víkend s noclehem na chatě do 30 až 45 litrů a vícedenní trek s vlastním spacákem a stanem obvykle potřebuje 50 až 70 litrů. Litry si přitom každý výrobce počítá po svém, takže dva batohy se stejným číslem na štítku pojmou znatelně jiné množství věcí.

Boty jsou jediná věc, kterou nekoupíte podle parametrů na štítku. Musíte je vyzkoušet a projít se v nich, ideálně odpoledne, kdy má noha největší objem. Do seznamu balení ale patří hlavně to, co je uvnitř: ponožky bez bavlny, protože bavlna v botě drží vlhko a puchýř přijde dřív. Jedny náhradní do batohu.

Trekové hole nejsou povinná výbava. Odlehčí kolenům při sestupu a pomůžou v brodu nebo na suti, zabírají ale ruce a při focení je pořád někam odkládáte. Kdo má kolena v pořádku a chodí po měkkých lesních cestách, klidně je nechá doma. Kdo nese na zádech patnáct kilo a jde dolů dva tisíce výškových metrů, ten je ocení.

Oblečení: počítají se vrstvy, ne kusy

Oblečení se v horách neskládá podle počtu kusů, ale podle tří funkcí. Spodní vrstva odvádí pot od kůže. Střední hřeje. Svrchní drží vítr a déšť. Když jedna z funkcí chybí, ostatní to nedoženou.

Na spodní vrstvu se u nás nejčastěji volí merino nebo syntetika. Merino míň zapáchá a příjemněji se v něm sedí na vrcholu, je ale dražší a dřív se prodře v místech, kde tře popruh batohu. Syntetika schne rychleji a vydrží mechanicky víc, po dvou dnech ji ale poznáte na dálku. Bavlněné tričko je jediná vrstva, kterou v horách opravdu nechcete, protože nasákne a při každé zastávce z vás tahá teplo.

Střední vrstvu tvoří fleece, tenká péřová bunda nebo bunda se syntetickou izolací. Péří hřeje na gram nejlíp a zmáčkne se do nejmenšího balíčku. V mokru se ale srazí a přestane fungovat, což je v českých horách reálná situace, ne teoretická. Syntetická izolace váží víc a v batohu zabere víc místa, zato jí vlhko tolik nevadí. Na naše počasí, kde spíš prší, než mrzne, je bezpečnější volbou.

Svrchní vrstva bývá bunda s membránou, tedy s tenkou fólií, která propustí vodní páru ven a kapku deště dovnitř nepustí. Platí u ní jednoduchý kompromis: čím vyšší voděodolnost, tím hůř bunda odvětrá. Na dlouhé stoupání v mírném dešti bývá příjemnější lehčí a prodyšnější bunda, i když do ní po hodině začne zatékat. Na hřeben ve vichru chcete přesný opak.

Do každého seznamu patří ještě dvě věci, které v batohu ani nepoznáte a dokážou zachránit den. Čepice a náhradní ponožky. Ve výškách nad 1500 metrů si přibalte tenké rukavice i v srpnu.

Kalhoty řešte podle terénu. Rychleschnoucí softshell nebo tenké trekové kalhoty snesou déšť i kosodřevinu, džíny v mokru zchladnou a při chůzi dřou. Nepromokavé kalhoty do batohu patří tam, kde jdete hodiny bez možnosti se schovat.

Spaní patří do batohu jen někdy

Spací systém tvoří tři věci: spacák, karimatka a střecha nad hlavou. Do jednodenního seznamu nepatří vůbec a při spaní na chatách nebo v penzionech taky ne. Jakmile ale plánujete noc venku, přibudou vám do batohu obvykle dvě až tři kila, u levnějšího vybavení klidně čtyři, a batoh musí povyrůst zhruba o dvacet litrů objemu. To je z celého seznamu největší jednorázový skok.

Tahle kategorie se přitom do seznamu zapisuje celá, nebo vůbec. Spacák bez karimatky vás od studené země nezachrání ani v srpnu a karimatka bez střechy nad hlavou je použitelná jen pod převisem. Uškrtnout se tady nedá nic, jen vybrat lehčí variantu za víc peněz.

Kdo do vícedenek teprve nakukuje, ať si první noc venku zkusí někde, odkud se dá v jednu ráno odejít domů. Spací vybavení se pozná až v terénu, ne v obchodě.

Vaření: kdy má smysl a kdy je to kilo navíc

Vaření je jediná kategorie, kterou si škrtnete i na několikadenním treku. Rozhoduje trasa, ne počet dní. Kde po cestě stojí boudy s teplým jídlem, ušetříte i s palivem a nádobím kolem kila. Kde jste tři dny mimo civilizaci a etapy vám ubírají síly, teplá večeře za to kilo stojí.

Když vařič berete, zapište si do seznamu rovnou čtyři položky: vařič, palivo, nádoba, zapalovač. Samotný hořák váží málo, hmotnost dělá palivo a nádobí. Právě na tuhle čtveřici se zapomíná, protože si člověk poznamená jen slovo vařič a doma pak zjistí, že nemá v čem ohřát vodu.

Kde se šetřit vyplatí

Kategorie nesnesou levné vybavení stejně. Nejmíň odpouští to, co drží teplo a sucho ve chvíli, kdy se počasí zvrtne: bunda, spacák a boty. Levná membránová bunda promokne ve švech po druhé sezóně a poznáte to přesně na hřebeni ve větru.

U řady dalších věcí je rozdíl mezi levným a drahým hlavně v gramech. Ešus, láhev, hrnek, pouzdro na mapu nebo pytlíky na oblečení klidně kupte to nejlevnější, co drží pohromadě. Padesát gramů navíc na jednodence nikoho netrápí.

Mezi tím leží věci, kde se vyplatí střední cesta. Batoh musí sedět a nejdražší model vám padne hůř než levnější se správnou délkou zad. Čelovka stačí prostá, když má čerstvé baterie.

Voda a jídlo bez tabulek

Vodu berte podle počasí a hlavně podle toho, kde se dá doplnit. Orientačně počítejte zhruba s půl litrem na hodinu chůze v teple, v chladnějším počasí a mírném terénu výrazně méně. V českých pohořích narazíte na potoky a studánky poměrně často, na Pálavě nebo v Českém krasu se dá jít půl dne, aniž na vodu narazíte.

Filtr nebo dezinfekční tablety mají smysl jen tam, kde s doplňováním z potoka počítáte. Voda pod pastvinou nebo pod horskou boudou je riziková i tehdy, když je čirá a studená.

Jídlo řešte podle jednoho kritéria: dá se to jíst za chůze a přežije to v batohu? Věci, které se rozmačkají nebo se v třicetistupňovém dni roztečou, si najdou cestu do všeho ostatního. Tvrdý sýr, ořechy, sušené maso a pečivo vydrží. Čokoláda v srpnu ne.

Množství se počítá jinak na den a jinak na týden. Na jednodenku stačí svačina a jedna porce navíc jako rezerva. Na vícedenní trek se jídlo plánuje na dny dopředu, protože chybějící večeře třetího dne se v terénu nedohání.

Při dlouhém pocení v horku nestačí doplňovat samotnou vodu. Špetka soli v láhvi nebo iontový nápoj v prášku váží pár gramů a odpoledne se to pozná na tempu.

Navigaci dnes obstará telefon s offline mapou a papírové mapy kvůli tomu z batohů zmizely skoro úplně. Zbyla po nich díra: elektronika se dá vybít i rozbít, a to obvykle ve chvíli, kdy jste v mlze a potřebujete vědět, kudy se jde dolů.

Do seznamu proto patří i něco, co nepotřebuje proud. Papírová mapa oblasti nebo aspoň vytištěný výřez trasy. Na vícedenku powerbanka a kabel, na který se zapomíná častěji než na powerbanku samotnou.

Značení Klubu českých turistů patří k nejhustším v Evropě a po běžných trasách se u nás dá jít i bez mapy. Jakmile ale sejdete na neznačenou cestu, vyrazíte za mlhy nebo přejdete hranici, tahle výhoda končí. V zimě zmizí značky pod sněhem úplně.

Bezpečnost bez dramatizace

Bezpečnostní hromádka bývá nejmenší a nejčastěji se z ní ubírá. Dohromady přitom váží pár set gramů.

  • Malá lékárnička: náplasti na puchýře, obvaz, dezinfekce, elastické obinadlo a vlastní léky, které pravidelně berete.
  • Čelovka s čerstvými bateriemi. Berte ji i na výlet, ze kterého se vracíte za světla, protože zdržení o dvě hodiny je běžnější než noční přechod.
  • Izotermická fólie. Zabere v batohu místo jako kapesník a v případě čekání na pomoc drží teplo.
  • Nabitý telefon a povědomí o tom, kde v dané oblasti vůbec chytá signál.
  • Píšťalka. Slyšíte ji dál než volání a nevyčerpá vás.

Nechte doma zprávu o tom, kterou trasu jdete a v kolik se ozvete. Zní to jako pokyn pro školní výlet, jenže záchranářům to zkracuje hledání o hodiny.

V českých horách volejte v nouzi Horskou službu na čísle 1210, v pohraničí raději ve tvaru +420 1210, protože tam telefon často chytá zahraniční síť. Na Slovensku má Horská záchranná služba vlastní číslo 18 300. Mimo horské oblasti platí 112 vždycky. Vlastní lékárnička nenahrazuje ošetření, jen překlene dobu, než se dostanete k lékaři nebo než dorazí pomoc.

Doklady a drobnosti, na které se zapomíná

Tahle kategorie se do žádné z pěti hromádek pořádně nevejde a přesně proto na ni lidé zapomínají. Průkaz zdravotní pojišťovny nebo evropský průkaz při cestě do zahraničí. Kus hotovosti, protože horské boudy leckde kartu neberou. Malý pytlík na odpadky, včetně slupek od banánů.

Pár drobností, které si člověk zapamatuje až po první nepříjemnosti. Lepicí páska namotaná na hůlce spraví prasklou tyčku stanu i rozbitou botu. Náhradní tkanička se hodí víc, než se zdá. A vodotěsný obal na doklady stojí pár desetikorun a nahradí rozmočený papír.

Do stejné kategorie patří i balení uvnitř batohu. Batoh s membránovou vrstvou v celodenním dešti stejně promokne v místech, kde jsou švy a zipy. Věci, které musí zůstat suché, patří do nepromokavého vaku nebo aspoň do silnějšího sáčku. Platí to hlavně pro spacák, náhradní vrstvu a elektroniku.

Kdo chodí s dětmi, počítá s tím, že dětský batoh unese jen část výbavy a zbytek skončí u dospělého. Svačiny a pití se u dětí spotřebují rychleji, než čekáte, a nálada padá dřív než síly.

Jak se seznam mění podle typu túry

Jednodenní túra je nejjednodušší. Odpadají dvě z pěti kategorií, spaní a vaření, a zůstává voda, jídlo, jedna vrstva navíc, pláštěnka nebo bunda, čelovka, malá lékárnička a ochrana proti slunci. Většina lidí sem přibalí ještě něco, co nepoužije.

Víkend s noclehem na chatě přidá překvapivě málo. Náhradní tričko, ponožky, základní hygiena a přezůvky, které leckde vyžadují. Batoh naroste o pár litrů, ne o polovinu.

Vícedenní trek s vlastním noclehem je jiná disciplína. Nastupuje celý spací systém, často vaření, hygiena a náhradní oblečení na den, kdy prší. Váha vyskočí zhruba o osm až deset kilo a s ní se mění i to, jak dlouho vám trvá kilometr.

Zimní túra nad hranicí lesa stojí mimo tuhle řadu a věnujeme se jí za chvíli.

Co se seznamem udělá roční období

Léto v nižších pohořích odpouští hodně. Když zapomenete čelovku na červnovém výletu po Brdech, nejspíš se nic nestane. Podzim a jaro už tak shovívavé nejsou, protože se den krátí a počasí se mění rychleji, než stihnete sejít pod pásmo lesa.

Od září do května počítejte s čelovkou pokaždé. Ne kvůli noční túře, ale kvůli tomu, že se cesta dolů umí protáhnout. Přibude teplejší střední vrstva, rukavice a čepice, která zakryje uši.

Zima na hřebenech je samostatná liga. Mačky, cepín a lavinová výbava (vyhledávač, sonda, lopata) nejsou položky, které se prostě dopíšou na konec seznamu. Bez výcviku jsou vyhledávač i cepín spíš přítěž než pojistka, protože je v krizi neumíte použít. Lavinový kurz nebo alespoň první zimní přechody s někým zkušeným patří v tomhle případě na začátek seznamu, ne na konec.

Kolik toho unesete

Váha batohu je jediné číslo, které v horách cítíte celý den. Orientačně se dá počítat takto: jednodenka se dá odbýt kolem čtyř až sedmi kilogramů i s vodou, víkend s noclehem na chatě se obvykle vejde do sedmi až deseti kilogramů a u treku se stanem a zásobami na několik dní jste spíš mezi dvanácti a osmnácti kily. Konkrétní číslo záleží hlavně na tom, kolik nesete vody a kolik dní jdete bez doplnění zásob.

Většina zbytečné váhy se schová v drobnostech, které se nasčítají. Druhá kniha, náhradní kalhoty a polovina lékárničky dají dohromady kilo, aniž si toho při balení všimnete. Lehčí bunda vám přitom ušetří sotva dvě stě gramů.

Co se veze zbytečně

Existuje krátký seznam věcí, které z batohů zkušených turistů mizí jako první. Skládací židlička. Velký froté ručník tam, kde stačí kus rychleschnoucí utěrky. Powerbanka na okruh, ze kterého jste doma k večeři. A lékárnička velikosti kufříku, ze které za pět let použijete tři náplasti.

Opačným směrem to funguje taky. Věci, které lidé vynechávají a pak litují, jsou překvapivě laciné: náhradní ponožky, kus lepicí pásky a čelovka.

Na co si dát pozor

Nejvíc problémů dělá batoh, který sice obsahuje všechno, ale je zabalený narychlo. Těžké kusy se v něm posunou dolů, batoh vás začne tahat dozadu a po hodině se popruh zařízne do jednoho místa na rameni. Těžké věci patří blízko zad zhruba ve výšce lopatek, lehké dolů a nahoru, věci na okamžité použití do víka a bočních kapes.

Druhá past číhá u nového vybavení. Bundu, batoh ani boty nezkoušejte poprvé na výletě, na kterém na nich záleží. U bot potřebujete pár kratších túr, než poznáte, kde tlačí. U bundy si aspoň doma ověřte, jestli přes ni projde nasazený batoh a jestli kapuce drží na hlavě i s čepicí.

A poslední: sebelépe sbalený batoh neřeší kondici ani počasí. Nezachrání den, kdy jste na hřeben vyrazili s předpovědí bouřek. Výhled na tři dny dopředu o bouřkách nad hřebeny neřekne skoro nic, takže se rozhoduje až podle ranní předpovědi v den výletu.

Shrnutí

Začněte tím, že si zodpovíte dvě otázky: kolik nocí strávíte venku a jak daleko budete od pomoci. Podle odpovědí vyřaďte celé kategorie. Bez noclehu vypadne spaní i vaření a s nimi zhruba osm až deset kilo.

Pak balte podle pěti hromádek a po návratu odložte stranou všechno, co jste nevytáhli. To je jediná cesta, jak si vyrobit seznam vybavení na turistiku, který sedí vám, a ne průměrnému čtenáři.

Univerzální seznam se nehodí lidem, kteří chodí po naučných stezkách kolem měst. Tam většina kategorií odpadne a vystačíte s vodou, svačinou a pláštěnkou. A nehodí se ani na zimní hřebenovky, kde o výsledku rozhoduje výcvik a znalost terénu víc než obsah batohu.