Většina lidí vybírá vařič podle výkonu na krabici. Přitom o tom, jestli se navečeříte za osm minut nebo za pětadvacet, rozhoduje častěji vítr, poklice a tvar hrnce. Typ paliva pak určuje, kde vařič ještě funguje a kde vás nechá na holičkách. Projdeme to v pořadí, ve kterém se opravdu rozhoduje.

Začněte u toho, co budete vařit

Rozdíl mezi člověkem, který si chce ráno udělat kávu a večer zalít sáčkové jídlo, a člověkem, který na treku vaří těstoviny pro dva, je větší než rozdíl mezi jednotlivými typy vařičů.

Když potřebujete jen vroucí vodu, hledáte rychlost a nízkou spotřebu. Regulace plamene vás nezajímá, protože voda se vaří naplno nebo vůbec. Když chcete opravdu vařit, tedy dusit, restovat cibuli nebo míchat kaši, potřebujete hořák, který jde stáhnout na malý plamen, a hrnec, který teplo roznese po dně. Vařiče stavěné na rychlost tohle většinou neumí a jídlo v nich připálíte během chvilky.

Druhá otázka je, kolik lidí bude jíst. Pro jednoho stačí půllitrový hrnek. Pro dva se hodí litr až litr a půl, a hlavně jiný typ hořáku, protože širší hrnec se na malý hořák položí nestabilně.

A do třetice: kdy a kde. Letní túra v Beskydech klade na vařič úplně jiné nároky než přechod hor v březnu, kdy je pod nulou i přes den. Podle toho vypadne palivo skoro samo.

Plyn: nejjednodušší volba pro české hory

Plynový vařič se šroubovací kartuší je nejrozšířenější typ a pro drtivou většinu českých túr i ten správný. Kartuši našroubujete, otočíte ventilem, cvaknete zapalovačem a za pár minut máte vodu. Regulace je okamžitá, plamen zhasne otočením, žádná údržba se nekoná.

Vyrábějí se ve třech provedeních a rozdíl mezi nimi je znát. Malý hořák šroubovaný přímo na kartuši váží nejmíň a sbalí se do hrnku. Slabina je stabilita, protože celá sestava stojí vysoko na úzké patce a s plným hrncem se na nerovném terénu převrhne rychleji, než stihnete zareagovat. Podložka pod kartuši za pár desetikorun tenhle problém z větší části řeší.

Hořák s hadičkou stojí vedle kartuše na zemi. Sestava je nízká, stabilní a unese větší hrnec. V mrazu se u modelů s předehřívací trubičkou dá kartuše otočit dnem vzhůru, takže plyn jde do hořáku v kapalné formě a výkon nespadne. Bez trubičky to nezkoušejte, palivo se nestihne odpařit a z hořáku vyšlehne plamen. Platíte za to gramy a větším objemem po sbalení.

Integrované systémy mají hrnec připevněný k hořáku a na dně výměník tepla, tedy žebrování, které z plamene odebere víc energie. Vodu uvaří rychle a plynu spotřebují znatelně míň. Jenže právě to žebrování a úzký tvar hrnce dělají ze skutečného vaření trápení. Kaše se připálí, jídlo pro dva se do toho nevejde a mytí úzkého hrnce v terénu není zábava.

Plyn má dvě slabiny, které se ukážou až v provozu. Výkon klesá, jak kartuše ubývá a jak klesá teplota, protože tlak uvnitř závisí na obojím. A nikdy přesně nevíte, kolik plynu zbývá, dokud kartuši nezvážíte nebo neponoříte do vody.

Líh: tichý, lehký a pomalý

Lihový hořák je kousek kovu bez jediné pohyblivé části. Nalijete líh, zapálíte, počkáte, až se rozhoří. Nemá co se zlomit a v tom je jeho hlavní přednost. Palivo koupíte v každé drogerii a přeléváte si přesně tolik, kolik na výlet potřebujete, takže neplýtváte půlprázdnými kartušemi.

Za to zaplatíte časem. Voda se na lihu vaří výrazně pomaleji než na plynu a spotřeba roste s každým poryvem větru. Bez pořádného závětří lihový vařič propadne úplně.

Plamen hořícího lihu je za denního světla skoro neviditelný. Vařič, o kterém si myslíte, že vyhasl, může pořád hořet. Doplňovat palivo do rozpáleného hořáku je nejrychlejší způsob, jak si popálit ruku. Dokud hořák nevystydne, nesahejte na něj a nepřilévejte.

Regulace prakticky neexistuje. Některé modely mají poklop, kterým se plamen přiškrtí, ale dusit na tom nebudete. Vařič vypnete tak, že ho udusíte, a zbylý líh musíte nechat vyhořet nebo přelít zpět, což venku znamená rozlitý líh na rukavicích.

Dává smysl sólo turistovi, který si vaří vodu, cestuje nalehko a nevadí mu čekat. V zimě a ve větru je to špatná volba.

Multifuel do mrazu a na daleké cesty

Benzinový a multifuel vařič spaluje kapalné palivo, které si sami natlakujete pumpičkou v lahvi. Před vařením se hořák musí předehřát, aby palivo v trysce zplynovalo. Zabere to minutu, chvíli to kouří a než si to osaháte, párkrát vám z toho vyšlehne plamen výš, než by se vám líbilo.

Odměnou je výkon, který neklesá s mrazem ani s nadmořskou výškou. Tam, kde plynová kartuše sotva syčí, benzinový vařič roztaví sníh na vodu bez ohledu na počasí. Palivo seženete v jakékoli pumpě, takže na dlouhé cestě mimo Evropu odpadá shánění správné kartuše.

Cena za to je pravidelná údržba. Tryska se zanáší, čerpadlo má těsnění, které stárne, a k vařiči patří sada nářadí a náhradních dílů. Kdo servis zanedbá, ten se jednou v zimě nedovaří. Vařič je taky hlučný, zhruba jako malý hořák v dílně, a čistý benzin zapáchá.

Pro víkendové túry po Česku je to zbytečná komplikace. Smysl začíná dávat u zimních výprav, delších treků ve vysokých horách a cest do zemí, kde se kartuše nekupují.

Tuhý líh a dřevo jako záloha

Tabletky tuhého lihu jsou nejjednodušší způsob, jak si ohřát vodu. Váží skoro nic, nic se na nich nerozbije a jako nouzová záloha do lékárničky se hodí. Vaří pomalu, zapáchají a na dně hrnce nechávají mastný povlak, který se hůř umývá.

Vařiče na dřevo lákají na palivo zdarma. V praxi to znamená shánět suché klacíky v lese, kde po dvou dnech deště žádné suché nejsou, a mít hrnec zvenku černý od sazí. Použití otevřeného ohně navíc na spoustě míst nepřipadá v úvahu. V národních parcích a chráněných krajinných oblastech platí omezení pro rozdělávání ohně a někde i pro vaření mimo vyhrazená místa, takže si pravidla ověřte přímo u správy daného území. Za sucha vyhlašují kraje zákaz rozdělávání ohně v přírodě plošně.

Kartuše: závit, dostupnost a co s prázdnou

Nejrozšířenější jsou šroubovací kartuše se závitem 7/16 palce podle normy EN 417. Hodí se na vařiče různých značek, dají se kdykoli odšroubovat a v Česku je koupíte v každém outdoorovém obchodě i ve větších hobbymarketech.

Propichovací kartuše bez závitu jsou levnější, ale vařič od nich neodpojíte, dokud se nevyprázdní. Na túru se tím pádem nehodí skoro nikdy. U starších kempinkových sestav potkáte i bajonetový úchyt, který se šroubovacím hořákem nespojíte.

Ve směsi bývá butan, isobutan a propan. Butan je levný a v teple funguje bez potíží, jenže při teplotách kolem nuly se přestává odpařovat a výkon padá. Zimní směsi mají vyšší podíl propanu a isobutanu, které fungují níž. Na jaře v horách to je rozdíl mezi horkým čajem a vlažnou vodou.

Kolik kartuší vzít, se přesně spočítat nedá. Spotřeba závisí na větru, teplotě vody a na tom, jestli používáte poklici. Orientačně platí, že malá kartuše vystačí jednomu člověku na několik dnů, pokud si jen vaří vodu. Na první delší trek si radši připočtěte rezervu a příště už budete vědět.

Dvě praktické věci na konec. Kartuše nesmí do letadla, ani do odbaveného, ani do příručního zavazadla, takže se počítá s nákupem na místě. A prázdná kartuše nepatří do popelnice. Odevzdejte ji ve sběrném dvoře, protože i vypadající prázdná nádoba v sobě drží zbytkový plyn.

Vítr sežere víc plynu než slabý hořák

Výrobci uvádějí výkon ve wattech nebo kilowattech a čas potřebný k uvaření vody. Obě čísla vznikají v bezvětří, s poklicí a s vodou pokojové teploty. V terénu se vám takové podmínky sejdou málokdy.

Vítr je největší žrout paliva ze všech faktorů. Odnáší teplo od dna hrnce dřív, než ho stihne předat vodě. Pár minut hledání závětří za balvanem nebo za batohem ušetří víc plynu než jakýkoli výkonnější hořák.

Hliníkový větrný štít pomůže hodně, ale u vařičů s hořákem přímo na kartuši ho nesmíte utáhnout dokola. Kartuše se pod ním přehřeje a to je jediná situace, kdy plynový vařič opravdu představuje nebezpečí. U sestav s hadičkou, kde kartuše leží stranou, tenhle problém odpadá.

Poklice je nejlevnější zrychlovač, jaký existuje. Zkrátí dobu varu znatelně a nestojí prakticky nic. Široký nízký hrnec chytí víc plamene než vysoký úzký, i když obsahuje stejné množství vody.

Roli hraje i to, čím začínáte. Voda z horského potoka má pár stupňů a ohřát ji trvá výrazně déle než vodu z kohoutku v chatě. Tání sněhu je pak úplně jiná disciplína, protože roztavit hrnec sněhu spotřebuje násobně víc paliva než ohřát stejný objem vody. Kdo plánuje zimní přechod, ať s tím počítá při odhadu paliva, jinak mu dojde druhý den.

Poslední drobnost, která se v katalozích neuvádí. S nadmořskou výškou klesá teplota varu, takže jídlo se ve vroucí vodě vaří déle, i když to jako var vypadá. V Tatrách to poznáte jen okrajově, ve vysokých Alpách už znatelně.

Kolik toho ponesete

Samotný hořák bývá lehčí, než lidé čekají. Váha se sečte na tom ostatním. K vařiči patří kartuše nebo lahev s palivem, hrnec, poklice, zapalovač, náhradní zápalky a obvykle i lžíce a hadr. Počítejte celou sestavu, ne údaj z katalogu.

Pro dva lidi se nevyplatí nést dva vařiče. Jeden hořák a jedna větší kartuše vyjdou lehčeji než dvě sólo sestavy a vaří se rychleji, když se jídlo dělá najednou.

Hrnce z titanu jsou nejlehčí, ale teplo roznášejí špatně a jídlo se v nich připálí nad plamenem doprostřed dna. Hliník je těžší a vaří se v něm líp. Nerez vydrží nejvíc a taky nejvíc váží.

Piezoelektrický zapalovač na vařiči je pohodlný a bývá to první věc, která odejde. Ve vlhku selhává a v mrazu taky. Zápalky v nepromokavém obalu nebo obyčejný zapalovač v jiné kapse než v té s vařičem řeší tenhle problém za pár korun.

Co se rozbije jako první

Vařiče patří k nejtrvanlivějšímu vybavení v batohu. Slušný plynový hořák přežije při běžném používání spoustu sezon a látka na batohu se rozpadne dřív.

Nejčastěji zlobí zapalování, jak už padlo. Druhá věc jsou tenké sklopné opěry hrnce, hlavně u nejlehčích modelů. Ohnou se, když na ně postavíte příliš velký hrnec, a ohnutá opěra znamená nakloněnou sestavu. Rovnat ji kleštěmi doma jde, v terénu ne.

U vařičů s hadičkou stárne guma na hadici a spoj u kartuše. Kontrolujte ho na začátku sezony a při jakémkoli syčení hořák nepoužívejte.

Multifuel vyžaduje péči průběžně. Tryska se zanese sazemi z benzinu, pumpička má kožené nebo gumové těsnění, které vysychá. K dobrému vařiči prodává výrobce servisní sadu a ta stojí zlomek ceny nového. Ptejte se na ni ještě před koupí, protože bez náhradních dílů je z drahého vařiče po pár letech nepoužitelná věc.

Lihový hořák se prakticky nekazí. Co u něj odejde, je těsnění uzávěru lahve na palivo, a to poznáte podle toho, že vám líh vyteče v batohu.

Kde se připlatek pozná a kde ne

Nejlevnější plynové hořáky z e-shopů uvaří vodu podobně rychle jako drahé. Rozdíl je v provedení. Levné modely mají hrubší regulační ventil, takže plamen skáče mezi naplno a skoro nic, a horší materiál opěr.

Připlatit se vyplatí za stabilitu, za rozumnou regulaci a za dostupnost náhradních dílů. Nevyplatí se platit za uváděný výkon, který stejně sfoukne první poryv větru, ani za integrovaný systém, pokud plánujete vařit skutečné jídlo a ne jen zalévat sáčky.

Kdo vyráží na dva víkendy do roka, tomu jednoduchý hořák za pár set korun s vlastním hrncem odvede přesně to, co potřebuje. Kdo si nese vaření na deset dnů, ten na spotřebě plynu a na rychlosti ušetří tolik, že se lepší sestava zaplatí sama.

Hrnec kupujte zvlášť a podle toho, co vaříte, ne v setu jen proto, že set vypadá výhodně. Sady bývají poskládané tak, aby dobře vypadaly na fotce.

Na co si dát pozor

Ve stanu se nevaří. Ani v apsidě, ani s pootevřeným vchodem, ani jen na chvilku. Hoření spotřebovává kyslík a produkuje oxid uhelnatý, plyn bez barvy a zápachu, který v uzavřeném prostoru způsobí otravu dřív, než si toho člověk stihne všimnout. K tomu se přidává riziko požáru, protože stanové tkaniny hoří rychle a nylon se taví při dotyku s horkým hrncem. Když počasí nedovolí vařit venku, vařte pod otevřenou plachtou nebo si dejte studenou večeři.

Vařič postavte na rovnou plochu a nikdy ne na měkkou karimatku. Převržený hrnec s vroucí vodou v terénu znamená opaření v místě, kde je studená voda na chlazení popáleniny často jediná dostupná pomoc. Opařeninu chlaďte studenou tekoucí vodou aspoň dvacet minut a puchýře nepropichujte ani neodstraňujte. Při rozsáhlejším postižení, hlavně u dětí, vyhledejte lékaře. V horách volejte Horskou službu na čísle 1210, případně tísňovou linku 112.

Před každým použitím zkontrolujte těsnění a našroubování. Když to na spoji syčí, okamžitě zavřete ventil a kartuši odšroubujte. Nezapalujte, dokud plyn neodvane.

Kartuši nenechávejte na přímém slunci ani u ohně a nikdy ji neprorážejte. Prázdnou nezahazujte v přírodě.

Poslední věc se týká plánování. Vařič není nutná výbava na jednodenní túru a spousta lidí ho nosí zbytečně. Termoska s čajem váží podobně a nepotřebuje palivo.

Shrnutí

Když nevíte, začněte plynovým hořákem se šroubovací kartuší. Pro české hory, letní a podzimní túry i pro první trek je to volba, u které nic nezkazíte a vybavení k ní seženete kdekoli. Vyberte si spíš variantu s hadičkou, pokud vaříte pro dva nebo chodíte i v chladu.

Líh si pořiďte tehdy, když jdete sólo, vaříte jen vodu a chcete co nejlehčí a nejjednodušší výbavu. Multifuel má smysl v zimě a na dlouhých cestách, jinak je to údržba navíc.

A komu se vařič nehodí vůbec: kdo chodí na jednodenní okruhy s obědem v batohu a večer spí doma. Tomu peníze i gramy poslouží líp jinde.