Karimatka je vybavení, na kterém se šetří nejčastěji a nejhůř, lidé dají desetitisíce za spacák a pak si pod něj položí tenkou pěnovou podložku za pár set korun. Ráno pak nadávají na spacák, který za to nemůže. Chlad totiž v noci netáhne shora, ale ze země.

Bez karimatky vám spacák nepomůže

Náplň spacáku hřeje tím, že drží nehybný vzduch. Pod vaším tělem je stlačená na několik milimetrů a vzduch v ní nezůstane žádný. Izolaci mezi vámi a zemí proto obstarává výhradně karimatka.

Země přitom teplo odebírá rychleji než vzduch. Vlhká louka, kámen nebo prkna chaty vytáhnou teplo z těla během chvíle. Pocit, že vám v noci mrznou záda a bok, na kterém ležíte, zatímco horní půlka je v pořádku, znamená právě tohle. Zesílit spacák nepomůže, potřebujete lepší podložku.

Prakticky to znamená, že rozpočet na spací systém rozdělte na obě části. Kdo kupuje první výbavu na vícedenní túry, udělá líp, když spacák vezme o třídu levnější a přidá na karimatce.

R-value: jediné číslo, které se dá srovnávat

R-value udává tepelný odpor podložky. Čím vyšší číslo, tím lépe karimatka izoluje od země. Nemá jednotku známou z běžného života, funguje jako srovnávací škála.

Zhruba od roku 2020 měří většina velkých výrobců R-value podle jednotné americké metodiky ASTM F3340-18. To je pro kupujícího dobrá zpráva, protože se hodnoty konečně dají porovnávat mezi značkami. U levnějších a bezejmenných podložek se R-value často neuvádí vůbec, nebo je uvedené bez zmínky o metodice. Takové číslo neznamená nic.

Orientace v číslech je jednodušší, než vypadá. Nejnižší hodnoty stačí na teplé letní noci. Střední pásmo pokrývá jaro a podzim v českých podmínkách i většinu horských nocí mimo zimu. Vysoké hodnoty potřebujete na spaní na sněhu a na zmrzlé zemi. Konkrétní čísla najdete u každého modelu na štítku a berte je jako orientační vodítko, protože vaše citlivost na chlad se do laboratorního měření nepromítne.

Užitečná vlastnost R-value je, že se u vrstvených podložek přibližně sčítá. Když v mrazivé noci položíte tenkou pěnovou karimatku pod nafukovací, izolace se sečte. Je to nejlevnější způsob, jak dostat běžnou třísezonní výbavu do chladnějších podmínek, a zároveň máte zálohu, kdyby nafukovací karimatka propíchla.

Pěnová karimatka

Klasická skládací nebo rolovací pěna se nedá zničit. Nepropíchne se, nepotřebuje ventil, nafouknutí zabere nula sekund a v batohu funguje i jako výztuha zad. Slouží roky a v terénu se hodí i jako sedátko na mokrý kámen.

Platí se za to objemem. Pěnovka se nesbalí, jen složí, a na batohu zabere hodně místa. Izolace na jednotku tloušťky je slabší než u dobré nafukovací podložky, takže na chladné noci potřebujete výrazně tlustší kus.

Komfort je nejnižší z celé trojice. Na zádech se vyspí většina lidí, na boku už tlačí rameno a kyčel. Kdo spí výhradně na boku, obvykle po první noci na pěnovce ví, že chce něco jiného.

Pěnová karimatka dává smysl jako záložní vrstva, jako první podložka pro skauty a děti a pro každého, kdo spí pár nocí ročně v teplém počasí. Nedává smysl jako jediná podložka pro někoho, kdo chodí spát ven na podzim.

Nafukovací karimatka

Nafukovací podložky jsou dnes nejrozšířenější volbou pro vícedenní túry, uvnitř mají komorovou konstrukci a často i vrstvu odrazivé fólie nebo syntetické izolace, která brání proudění vzduchu. Právě proto izolují mnohem líp než obyčejné nafukovací lehátko z hypermarketu, které vás v chladu spolehlivě ochladí.

Silná stránka je poměr izolace, tloušťky a sbaleného objemu. Nafukovací karimatka se sroluje do velikosti láhve a přitom nabídne tloušťku, na které se pohodlně vyspíte i na boku.

Slabinou je zranitelnost. Ostrý kámen, jehličí, trn nebo neopatrné postavení na podložku s kamínkem pod ní znamená díru. Opravit se dá, ale ve tmě a v dešti to není příjemné. Sada na opravy patří do batohu vždy.

Druhá nevýhoda je hluk. Některé materiály při každém otočení šustí jako obal od sušenek. Ve dvoumístném stanu to pozná i ten druhý. Jestli máte možnost, zkuste si podložku v obchodě rozbalit a otočit se na ní.

Zvlášť u lehkých modelů platí kompromis, který se opakuje napříč outdoorem. Nejlehčí verze mají tenčí materiál, sbalí se nejmíň a prodřou se nejdřív. Kdo chodí do kamenitého terénu a nechce každou noc hlídat, kde leží, ať vezme o něco těžší variantu s odolnějším dnem.

Samonafukovací karimatka

Samonafukovací podložka má uvnitř otevřenou pěnu. Po otevření ventilu se pěna roztáhne a sama nasaje vzduch, dofouknout stačí pár nádechů. Pěna uvnitř zároveň izoluje, takže i po propíchnutí zůstane část izolace zachovaná.

To je oproti čistě nafukovací karimatce citelná výhoda.

Vykupuje se to hmotností a objemem. Samonafukovací modely jsou při stejné tloušťce těžší a hůř se balí, protože pěnu nelze stlačit donekonečna.

Nejlíp se hodí tam, kde váhu tolik neřešíte. Autokemp, chata, základní tábor, spaní ve voze. Na dlouhý trek, kde počítáte gramy, obvykle prohrají s nafukovací podložkou.

Ventily a nafukování, tedy věc, kterou nikdo neřeší předem

Ventil je nejporuchovější díl karimatky a zároveň to, co budete používat každý večer. Starší podložky mívají jeden šroubovací ventil, kterým se nafukuje i vypouští. Nafukování trvá dlouho a při vypouštění musíte vzduch vytlačovat kolenem.

Novější modely mají oddělené nafukování a vypouštění, případně velký plochý ventil s klapkou. Rozdíl je znát hlavně ráno, kdy chcete podložku vyfouknout a sbalit za minutu, a večer, kdy vám při dofukování vzduch neuniká zpátky.

Pumpovací vak je lehký pytel, který nasajete vzduchem a vytlačíte ho do podložky. Váží obvykle méně než balíček sušenek a nafouknete s ním karimatku na několik zmáčknutí. Hlavní přínos ale není rychlost, je jím to, že do podložky nefoukáte vlhký dech.

Ve výšce a v mrazu se hodí vědět, že studený vzduch v podložce se během noci trochu smrskne. Karimatka změkne a ráno vypadá málo nafouknutá. Nic se neděje, stačí přidat pár nádechů před ulehnutím.

Tloušťka: kde končí izolace a začíná pohodlí

Tloušťka a R-value spolu souvisí, ale nejsou totéž. Tlustá nafukovací podložka bez izolační vrstvy uvnitř může hřát hůř než tenčí podložka s odrazivou fólií. Tloušťka řeší hlavně komfort a to, jestli se přes podložku dotknete země.

Rozhoduje poloha, ve které spíte. Na zádech se váha rozloží po celé délce a vystačíte si s menší tloušťkou. Na boku tlačí rameno a kyčel do jednoho bodu. Pokud spíte na boku, u tenké podložky se ráno probudíte s otlačeným ramenem a pocitem, že jste na zemi. Zkouška je jednoduchá. Lehněte si na nafouknutou podložku na boku a zatlačte kyčlí. Když ucítíte podlahu, bude to venku horší, protože terén není rovný.

Míra nafouknutí se dá ladit. Většina lidí nafukuje karimatku moc. Tvrdá podložka nadnáší pánev a tlačí do ramene. Zkuste trochu upustit, dokud se při zatlačení kyčlí země nedotknete jen zlehka.

Hmotnost, objem a kdy má cenu připlatit

Karimatka bývá po spacáku a stanu třetí největší kus v batohu, rozdíl mezi těžkou a lehkou podložkou dělá u vícedenního treku znatelnou část celkové váhy. Za vyšší cenu obvykle kupujete lepší poměr izolace k hmotnosti, tedy vyšší R-value při nižší váze a menším sbaleném objemu. To je jediná věc, za kterou se u karimatek reálně připlácí. Kdo spí dvakrát ročně v kempu, tenhle rozdíl nikdy neocení.

Rozdíl v hmotnosti mezi nejlehčí a běžnou podložkou se u vícedenní túry počítá ve stovkách gramů. To je zhruba půl litru vody, tedy množství, které na zádech poznáte, ale nezničí vás. Za lehkost se platí tenčím materiálem a kratší životností, takže si spočítejte, jestli vám ušetřená váha stojí za opatrnější zacházení.

Levnější varianta dává smysl pro letní kempování s autem, pro půjčování v rodině a pro první sezonu, kdy ještě nevíte, jak často budete spát venku. Kdo už ví, že bude spát venku desítky nocí ročně, ušetří na dlouhé trati tím, že koupí jednou pořádně.

Šířka, délka a tvar

Standardní šířka vyhovuje spíš drobnějším lidem. Kdo má široká ramena nebo spí neklidně, sjíždí v noci ze standardní podložky na studenou zem. Širší verze váží víc, ale rozdíl v kvalitě spánku bývá větší než rozdíl v gramech.

Zkrácené podložky, které končí u kolen nebo v půli lýtek, šetří váhu.

Nohy si pak podložíte batohem nebo oblečením. Funguje to a používá to spousta lidí na dlouhých trecích. V chladu je to ale znát a jako první podložka se to nehodí.

Délku volte tak, aby se na podložku vešla hlava i chodidla. Vyčnívající paty na studené zemi vzbudí člověka spolehlivě. Většina výrobců uvádí délku podložky v centimetrech, ne doporučenou výšku uživatele, takže si to změřte sami.

Mumiový tvar, tedy zúžení k nohám, šetří pár desítek gramů. Obdélníkový tvar dá víc prostoru pro otáčení. U spaní ve dvou v jednom stanu mají obdélníkové podložky výhodu, že mezi nimi nezůstávají studené mezery.

Spaní ve dvou a karimatky pro děti

Dvoulůžkové podložky pro dva lidi vyřeší studenou mezeru mezi dvěma samostatnými karimatkami a v párovém stanu ušetří pár set gramů. Háček je v tom, že tvrdost si nastavíte jen jednu pro oba a že se otočení jednoho přenáší na druhého. Kdo má neklidného partnera, bude spokojenější se dvěma samostatnými podložkami spojenými popruhem nebo prostěradlem.

U dětí se šetření na karimatce vrací nejrychleji. Menší tělo prochladne rychleji a dítě většinou neřekne, že mu je zima od země, dokud se neprobudí s pláčem. Dětská nebo zkrácená podložka s rozumným R-value udělá pro klidnou noc víc než teplejší spacák.

Praktická poznámka k rodinnému kempování. Nafukovací podložky s tenkým materiálem a děti se skautským nožem nejdou dobře dohromady. Do stanu s dětmi patří spíš samonafukovací nebo pěnové podložky, které něco vydrží.

Kde si lehnout a co dát pod podložku

Místo, kde stan postavíte, ovlivní teplo víc než pár desetinek R-value. Sníženiny a údolní dna jsou v noci znatelně chladnější, protože do nich stéká studený vzduch. Suchá tráva izoluje líp než holá hlína, kámen odebírá teplo nejrychleji. Pod stan patří podlážka nebo footprint, tedy plachta v půdorysu stanu. Chrání dno stanu i podložku před ostrými kameny a před vlhkostí zespodu. Když ji nemáte, poslouží i obyčejná plachta, jen ať nepřesahuje mimo stan, aby se pod ni v dešti nesbírala voda.

Před rozložením podložky projděte podlahu stanu rukou. Šišky, klacíky a kamínky se hledají líp dlaní než očima. Trvá to minutu a je to nejlevnější prevence propíchnuté karimatky. Při spaní na sněhu nebo na skále se pěnová podložka pod nafukovací vyplatí pokaždé. Sečtená izolace a jistota, že máte na čem ležet, kdyby se něco stalo, za těch několik set gramů stojí.

Jak dlouho karimatka vydrží

Pěnová podložka vydrží prakticky neomezeně, jen postupem let ztrácí schopnost vracet se do původní tloušťky. Když se do ní dá zatlačit palcem skoro až na zem, přestala izolovat a je čas ji poslat na sezení k ohni. Nafukovací karimatky odcházejí jinak. Nejčastěji netěsností ve švu nebo u ventilu, občas oddělením vnitřních přepážek, kdy podložka začne v jednom místě bobtnat jako balon. Delaminace se opravit nedá, netěsnost obvykle ano.

Životnost výrazně prodloužíte tím, že podložku nepoužíváte jako sedátko na hrubém povrchu, nenafukujete ji pusou a doma ji skladujete rozloženou. Podložka, se kterou se zachází slušně, zvládne mnoho sezon.

Kontrola před sezonou zabere deset minut. Nafoukněte podložku doma, nechte ji přes noc a ráno se podívejte, jestli drží. Lepší je zjistit netěsnost v obýváku než na hřebeni.

Nafukovací lehátko z hypermarketu není karimatka

Levné plovací a kempovací lehátko z obchodního domu vypadá jako výhodná koupě. Je tlusté, pohodlné a stojí zlomek ceny turistické podložky. Uvnitř má ale jednu velkou komoru s volným vzduchem, který se prouděním neustále promíchává a odvádí teplo od těla do země. V teplé letní noci na to nepřijdete, jakmile teplota klesne, budete na takovém lehátku mrznout hůř než na obyčejné pěnovce za pár set korun. Rozdíl nedělá tloušťka, ale to, jestli je vzduch uvnitř rozdělený do komor a jestli podložka obsahuje izolační vrstvu.

Poznávací znamení jsou dvě. Lehátko bez uvedeného R-value a s hmotností přes dvě kila není určené na spaní venku a když se výrobce o izolaci vůbec nezmiňuje, žádnou tam nemá. Pro spaní v zahradě nebo pro návštěvu v obýváku je takové lehátko v pořádku. Do stanu na horách nepatří.

Jak podložku sbalit, aby se vešla

Nafukovací karimatky se balí ve dvou krocích. Nejdřív otevřete ventil a podložku volně přeložte na polovinu podélně, aby z ní odešel hrubý objem vzduchu. Pak ji rolujte od nohou k ventilu a tlačte vzduch před sebou.

Netlačte na podložku kolenem ani na ni neklekejte. Ostré zatížení v jednom bodě trhá vnitřní přepážky, což je vada, kterou nespravíte.

U samonafukovacích podložek nechte ventil při rolování otevřený a po sbalení ho zavřete až úplně nakonec. Pěna uvnitř by jinak vzduch nasála zpátky a obal na podložku nenatáhnete.

Sbalenou podložku dávejte v batohu dovnitř, ne ven. Připnutá zvenku se otírá o skálu a chytá vlhkost. Pěnovka na vnějšek batohu patří, nafukovací podložka ne.

Na co si dát pozor

Nafukujte podložku raději pumpou nebo pumpovacím vakem, ne pusou. Do vnitřku se s dechem dostává vlhkost, která uvnitř kondenzuje. Postupem času tam vzniká plíseň, kterou už nedostanete pryč, a u modelů s vnitřní izolací klesá izolační schopnost. Doma neskladujte podložku sbalenou. Samonafukovací i nafukovací karimatky nechte rozložené s otevřeným ventilem, ideálně pod postelí. Pěna si udrží schopnost roztáhnout se a ventil netrpí tlakem.

Vždy zkontrolujte, na čem ležíte. Minuta strávená úklidem šišek, kamínků a klacků pod stanem ušetří dvě hodiny lepení. Pěnovka nebo footprint pod stanem prodlouží životnost podložky.

Opravnou sadu noste s sebou i s návodem. Hledání díry po tmě se dělá tak, že podložku nafouknete, přiblížíte ucho k povrchu a posloucháte, případně potřete povrch vodou se saponátem a hledáte bublinky. Lepidlo potřebuje čas na zaschnutí, takže tu noc počítejte s provizoriem.

A hlavně nepodceňte chlad od země při přespání v horách.

Když v noci prochladnete, může se to zvrhnout v podchlazení, které se ohlásí třesavkou, ztuhlými prsty a zpomaleným myšlením. Přesuňte člověka do závětří, dostaňte ho z mokrého oblečení a zaizolujte od země. Když se stav nelepší nebo je postižený zmatený, volejte Horskou službu na čísle 1210, případně tísňovou linku 112.

Čím začít, když kupujete první karimatku

Rozhodněte se nejdřív podle měsíců, ve kterých budete spát venku, a podle toho, jestli budete podložku nosit na zádech. Tyhle dvě odpovědi zúží výběr rychleji než čtení parametrů.

Pro člověka, který chodí na vícedenní túry od jara do podzimu, bývá rozumnou volbou nafukovací karimatka se středním R-value a k ní tenká pěnovka do zásoby. Kdo jezdí hlavně autem do kempu, ušetří se samonafukovací podložkou a nemusí řešit gramy.

A než vyrazíte poprvé, přespěte na nové karimatce jednu noc doma nebo na zahradě. Zjistíte, jak moc ji nafouknout a jestli vám sedí šířka. Je to lacinější poznání než první noc na hřebeni.