Telefon v horách vydrží podstatně kratší dobu než ve městě. Pořád se přepíná mezi vysílači, na hřebeni hledá signál, který tam není, a se zapnutou navigací spolkne baterii za půl dne. Na vícedenním výletu proto powerbanka patří do batohu stejně samozřejmě jako čelovka. Vybírá se ale jinak než ta, co vám leží doma v šuplíku.
Nejdřív si sečtěte, co budete dobíjet
Většina lidí přebíjí na túře jedinou věc: telefon. Baterie běžných modelů se orientačně pohybuje kolem 4 000 až 5 000 mAh, takže jedno plné dobití spotřebuje zhruba tolik energie. Kdo si k tomu bere hodinky s GPS, čelovku s vestavěným akumulátorem nebo bezdrátová sluchátka, dostane se snadno na dvojnásobek.
Sečtěte tedy kapacity baterií toho, co reálně nesete, a vynásobte počtem dobití, které čekáte. Ne počtem dní. Na třídenním putování po chatách, kde je večer zásuvka, potřebujete powerbanku jen jako pojistku pro případ, že bude obsazená.
Rozdíl mezi člověkem, který má telefon celý den v kapse a jednou za hodinu vyfotí výhled, a člověkem, který jde podle mapy v aplikaci a nahrává trasu, je několikanásobný. Zapnutý displej a běžící GPS jsou dva největší žrouti.
Fotoaparát a powerbanka spolu často nekamarádí. Starší zrcadlovky se nabíjejí jen přes vlastní nabíječku do sítě, ne přes USB. Ověřte si to doma, ne první večer na chatě.
Proč z dvacetitisícovky nevyleze dvacet tisíc
Číslo na štítku se vztahuje k článkům uvnitř powerbanky, které pracují na napětí zhruba 3,6 až 3,7 V. USB port ale dává 5 V a víc. Přepočet na vyšší napětí stojí energii a část se vytratí jako teplo v elektronice a v kabelu.
Do telefonu se tak reálně dostane orientačně 60 až 70 procent štítkové kapacity. U levných kusů méně, u poctivých o něco víc. Z powerbanky s číslem 20 000 mAh počítejte se zhruba 12 000 až 14 000 mAh využitelných, tedy asi tři nabití běžného telefonu.
Poctivější údaj jsou watthodiny (Wh). Spočítáte je jako mAh krát napětí článků děleno tisícem. Dvacetitisícovka na 3,7 V vychází kolem 74 Wh. Když výrobce Wh na obalu neuvádí vůbec, není to dobré znamení.
Ta hodnota se hodí i mimo hory. Pravidla pro přepravu lithiových baterií podle IATA počítají s limitem 100 Wh na baterii v příručním zavazadle, nad tuhle hranici je potřeba souhlas dopravce. Do odbaveného zavazadla powerbanka nepatří vůbec, protože se na ni pohlíží jako na náhradní baterii. Pokud létáte s velkou powerbankou k dronu nebo fotoaparátu, ověřte si podmínky přímo u aerolinky.
Nově se řeší i to, co s powerbankou smíte dělat za letu. Podle pokynů IATA pro dopravce se zařízení ani baterie na palubě nesmí dobíjet, takže si telefon z powerbanky během letu nenabijete a samotnou powerbanku nezapojíte do zásuvky u sedadla. Řada dopravců k tomu přidává vlastní podmínky, typicky že powerbanku musíte mít po ruce, ne uklizenou v zavazadlovém prostoru nad hlavou. Kontakty powerbanky navíc mají být chráněné proti zkratu, stačí původní obal nebo samostatný sáček.
Kolik kapacity na jaký výlet
Následující rozsahy berte jako vodítko, ne jako tabulku, podle které se nakupuje. Vycházejí z běžné spotřeby telefonu s občas zapnutou navigací.
| Typ výletu | Orientační kapacita | Co z toho v praxi máte |
|---|---|---|
| Jednodenka po značkách | 5 000 mAh | jedno dobití telefonu, vejde se do kapsy bundy |
| Víkend se dvěma nocemi | 10 000 mAh | dvě dobití telefonu, případně čelovka k tomu |
| Čtyři až sedm dní s chatami | 10 000 mAh jako záloha | zásuvka večer řeší většinu, powerbanka kryje výpadky |
| Týden bez zásuvky | 20 000 mAh a víc | tři dobití telefonu plus drobná elektronika |
| Zimní vícedenní túra | o třetinu víc než v létě | mráz kapacitu dočasně srazí |
Jednu věc si přiznejte předem. Powerbanka na týden bez zásuvky váží tolik, že se u kratších výletů nevyplatí ji brát „pro jistotu“. Prázdná kapacita se nese stejně těžce jako plná.
Gramy, které ponesete celý den
Hmotnost roste s kapacitou skoro lineárně, protože ji dělají hlavně samotné články. Orientačně počítejte kolem 200 gramů u desetitisícovky a přes 350 gramů u dvacetitisícovky. Kovový obal a odolné provedení přidají dalších pár desítek gramů.
Nejlehčí kusy šetří na obalu a na elektronice. Vydrží míň pádů a hůř hlídají teplotu při nabíjení. Za každý ušetřený gram se platí buď penězi, nebo životností, u powerbanek to platí stejně jako u batohů.
Dvě menší powerbanky místo jedné velké dávají smysl ve dvou situacích. Když jdete ve dvojici a chcete si zátěž rozdělit. A když se bojíte, že vám jediný zdroj energie selže. Obalů a elektroniky ale ponesete dvakrát, takže vás to bude stát zhruba padesát až sto gramů navíc.
Výkon, porty a rychlost nabíjení
Označení PD (Power Delivery) znamená, že se powerbanka s telefonem dohodne na napětí a proudu podle toho, co zařízení zvládne. V praxi to zkracuje dobu nabíjení a šetří vám čas na chatě, kdy stejně nabíjíte všechno naráz.
Zajímá vás ale i vstup, ne jen výstup. Powerbanka s pomalým vstupem se přes večer nedobije, i když ji zapojíte hned po příchodu. U dvacetitisícovky s pomalým vstupem počítejte klidně s osmi hodinami a víc, a to vám chatař zásuvku na noc nenechá vždycky.
Kabel bývá viník častěji než powerbanka. Levný tenký kabel neunese proud, na který je nabíjení stavěné, a nabíjí pomalu bez ohledu na to, co máte v batohu. Vezměte si kabel, o kterém víte, že doma funguje rychle, a jeden krátký záložní.
Nabíjení telefonu za chůze přímo v batohu vypadá lákavě. V praxi se konektor v kapse ohýbá, powerbanka se zahřívá pod vrstvou oblečení a spoj se každou chvíli přeruší. Lepší je nabíjet během poledního odpočinku nebo večer.
Solární panely a proč to většinou nevychází
Malý solární panel nalepený přímo na powerbance je hezký marketing. Plocha o velikosti dlaně dodá za slunečný den zlomek kapacity a v momentě, kdy powerbanka leží na batohu vodorovně a slunce je nízko, prakticky nic.
Samostatný skládací panel funguje podstatně lépe, protože má několikanásobnou plochu. Pořád ale potřebujete jasné počasí, panel natočený kolmo ke slunci a několik hodin času. Na české poměry, kde v létě odpoledne přijde bouřka a na podzim se hřeben schová do mlhy, je to sázka na nejistotu.
Solární panel má smysl na vícedenním treku v otevřeném terénu, kde nesete elektroniky víc a zásuvka není v dohledu několik dní. Do Krkonoš na tři dny je to jen zbytečných pár set gramů. Za ty samé gramy si vezmete druhou powerbanku, která funguje i v dešti.
Odolnost, krytí a co vydrží v batohu
Označení IP podle normy IEC 60529 má dvě číslice. První popisuje odolnost proti prachu, druhá proti vodě. IPX4 znamená odolnost proti stříkající vodě, IPX7 krátké ponoření. Písmeno X na místě číslice znamená, že se daná odolnost neměřila.
Outdoorové powerbanky s gumovými krytkami portů a odolným pouzdrem tuhle ochranu skutečně mají. Váží víc a stojí víc. Praktický háček je jinde: krytka se za mokra špatně zavírá zpět a lidé ji nechají otevřenou, takže je celá odolnost pryč.
Obyčejná powerbanka v uzavíratelném sáčku uvnitř batohu je pro většinu českých túr dostatečně chráněná. Odolné provedení se vyplatí těm, kdo powerbanku nosí venku v boční kapse nebo ji používají za deště.
Co odejde první, je skoro vždycky konektor. USB-C zdířka, do které se pravidelně zasouvá kabel zaprášenýma rukama, se rozviklá dřív, než články ztratí kapacitu. Vyfoukat prach a nezasouvat kabel silou pomůže víc než jakékoli pouzdro.
Co dělá mráz s lithiovou baterií
V chladu se chemické reakce v článcích zpomalí a powerbanka odevzdá znatelně méně energie. Není to porucha a není to trvalé. Jakmile se baterie zahřeje, kapacita se vrátí.
Nabíjení lithiových článků při teplotách pod nulou je jiná věc. Poškozuje je to trvale a je to jeden z mála způsobů, jak si powerbanku zničit během jediné noci. Když ji v zimě chcete nabíjet, nechte ji nejdřív ohřát v teple.
Praktické opatření je jednoduché. V zimě noste powerbanku i telefon ve vnitřní kapse blíž k tělu, ne v síťce na batohu. Na noc je vezměte do spacáku. Ráno vám telefon naskočí místo toho, aby hlásil vybitou baterii při padesáti procentech.
Pozor na jeden následek. Telefon, který v mrazu ukazuje deset procent, může být ve skutečnosti nabitý na polovinu a stačí ho zahřát v dlaních. Než začnete panikařit nad vybitým mobilem na hřebeni, dejte ho na deset minut pod bundu.
Jak si powerbanku neubít za dvě sezony
Lithiové články stárnou i tehdy, když je nepoužíváte. Ztrácejí kapacitu podle počtu nabíjecích cyklů a podle toho, v jakém stavu je necháte ležet. Powerbanka schovaná přes zimu úplně vybitá se občas už nemusí probrat vůbec.
Mimo sezonu ji skladujte částečně nabitou, orientačně kolem poloviny, a v pokojové teplotě. Ne v autě, ne v garáži, ne ve sklepě. Jednou za pár měsíců ji dobijte, ať se nedostane na nulu.
Držet ji trvale zapojenou v zásuvce také není ideální. Většina slušných modelů nabíjení sama ukončí, ale teplo z nabíječky článkům nesvědčí.
Souběžné nabíjení, kdy powerbanka visí v zásuvce a zároveň z ní dobíjíte telefon, umí jen část modelů. U těch ostatních to buď nefunguje, nebo se celá sestava nepříjemně zahřívá. Na chatě s jednou volnou zásuvkou je to funkce, která se hodí, ale spolehnout se na ni bez vyzkoušení doma nedoporučujeme.
Poznat dosluhující kus je snadné. Když powerbanka, která dřív nabila telefon třikrát, zvládne sotva dvakrát, kapacita spadla a na vícedenní túru už ji neberte jako jediný zdroj.
Když je telefon jediná spojka s pomocí
Nabitá baterie v telefonu má na horách jiný význam než ve městě. Ve chvíli, kdy si někdo zvrtne kotník na kamenitém sestupu nebo se počasí obrátí rychleji, než jste čekali, je telefon to jediné, čím přivoláte pomoc.
V českých horách volejte Horskou službu na čísle 1210, případně tísňovou linku 112. V pohraničí se telefon občas přihlásí k zahraničnímu operátorovi, proto se vyplatí vytočit číslo v mezinárodním tvaru, tedy +420 1210. Horská služba ČR ho v tomto tvaru sama uvádí na svých kontaktech.
Než vyrazíte, stáhněte si mapy offline a zapněte úsporný režim. Letový režim šetří nejvíc ze všeho, protože telefon přestane hledat signál. Zapněte ho ale jen tehdy, když jdete ve skupině a někdo další zůstává dostupný.
Powerbanka nenahrazuje rozvahu. Když jdete na hřeben v mlze a spoléháte na to, že vás navigace vyvede, protože máte energie dost, řešíte špatný problém.
Kdy stačí ta nejlevnější
Na jednodenní túru po značených trasách, kdy máte telefon v kapse a navigaci vypnutou, vystačíte s malou powerbankou kolem 5 000 mAh. Váží něco přes sto gramů, vejde se do kapsy bundy a stojí zlomek toho, co velké modely.
Hranice se posouvá tam, kde začnete spát venku nebo kde telefon slouží jako mapa. Pak se vyplatí desetitisícovka s USB-C a rozumným vstupem.
Komu se powerbanka nevyplatí vůbec: člověku, který chodí na půldenní okruhy s papírovou mapou a telefon má vypnutý v batohu. Ten ponese dvě stě gramů zbytečně.
Na co si dát pozor
Číslo na obalu bez uvedení napětí neříká skoro nic. Powerbanka se štítkem 30 000 mAh za cenu svačiny obvykle neobsahuje to, co slibuje. Hledejte údaj ve watthodinách a jméno výrobce, který má v Česku zastoupení.
Nafouklé pouzdro znamená konec. Powerbanka, která se vyboulila nebo se při nabíjení nepříjemně hřeje, patří do sběru nebezpečného odpadu, ne do batohu a ne do popelnice. Lithiové články se v takovém stavu můžou vznítit.
Nenabíjejte powerbanku ve spacáku ani pod polštářem, kde se nemá kam odvést teplo. Na chatě ji položte na tvrdý povrch mimo textil.
Kontrolujte stav před odjezdem, ne na parkovišti. Powerbanka, která tři měsíce ležela v batohu, se sama pomalu vybíjí a nemusí být tak plná, jak si pamatujete.
A pokud letíte, patří powerbanka do příručního zavazadla. Limit 100 Wh na baterii podle pravidel IATA pokryje běžné modely do zhruba 26 000 mAh, u větších potřebujete souhlas dopravce. Za letu se nesmí nabíjet ani ona, ani z ní.
Shrnutí
Začněte měřením, ne nákupem. Vezměte telefon na jednu běžnou túru, zapněte to, co obvykle používáte, a večer se podívejte, kolik procent ubylo. To číslo vám o potřebné kapacitě řekne víc než jakákoli tabulka.
Pro většinu lidí, kteří chodí na víkendy a spí na chatách, je rozumná volba powerbanka kolem 10 000 mAh s USB-C a rychlým vstupem. Dvacetitisícovku si nechte na dny bez zásuvky.
Komu se to nehodí: kdo chodí jen na jednodenní okruhy s vypnutým telefonem, ať si peníze i gramy nechá. A kdo počítá s tím, že mu solární panel na batohu vyřeší energii na týden v Jeseníkách, bude zklamaný dřív než na první chatě.
