O tom, jestli si buzolu koupíte dobře, rozhoduje jedna otázka, kterou v obchodě nikdo neřeší: budete s ní pracovat nad mapou, nebo jen chcete vědět, kde je sever? Odpověď rozdělí nabídku na dvě poloviny a ušetří vám půlku parametrů. Kdo chce jen sever, vystačí s kompasem za pár korun. Kdo chce jít podle azimutu, potřebuje desku, otočné pouzdro a hodinu cviku doma.
Jak vlastně kompas funguje
Uvnitř pouzdra je zmagnetovaná střelka usazená na hrotu a ponořená v kapalině. Zemské magnetické pole ji stočí do své roviny, kapalina utlumí kmitání a střelka se za pár vteřin ustálí. Žádná elektronika, žádná kalibrace, nic, co by šlo aktualizovat.
Střelka ale nemíří k zeměpisnému severu, tedy tam, kde se sbíhají poledníky na mapě. Míří k severu magnetickému, což je jiné místo, a to se ještě pomalu posouvá. Rozdíl mezi oběma severy se jmenuje deklinace a vrátíme se k ní za chvíli. Plyne z toho jedna věc, kterou lidé při nákupu podceňují. Buzola je pasivní přístroj. Neupozorní, že jste minuli odbočku, ani že jdete špatně už dvacet minut. Umí jen odpovědět na otázku, kterou jí položíte.
Kompas, nebo buzola
V češtině se ta dvě slova promíchala a v e-shopech se používají skoro libovolně. Prakticky se rozdíl dá shrnout takhle: kompas je jakýkoli přístroj se střelkou, který ukáže sever. Buzola je kompas usazený na průhledné desce s měřítky a otočným pouzdrem, tedy nástroj, se kterým se dá pracovat nad mapou.
Kompas na klíčence nebo v pouzdře od nože poslouží k jedinému. Ukáže, kde je sever. Když z mapy potřebujete sundat směr a jít podle něj, potřebujete desku.
Čtyři typy, které potkáte
Desková buzola
Průhledná deska, otočné pouzdro se stupnicí, šipka směru pochodu. Zvládne všechno, co běžný turista potřebuje, váží pár desítek gramů a nemá co se rozbít. Slabina je v zaměřování vzdáleného bodu, které se dělá od oka a přesnost tomu odpovídá.
Buzola se zrcátkem
Má sklopné víčko se zrcátkem a záměrným zářezem. Držíte ji u oka, přes zářez míříte na vzdálený vrchol a v zrcátku zároveň sledujete střelku. Zaměříte přesněji a zrcátko se hodí i na signalizaci nebo na prohlédnutí smítka v oku. Platíte za to vyšší cenou, větší hmotností a pantem, který jako první povolí.
Palcová buzola
Připíná se na palec a používají ji orientační běžci. Je rychlá a nepřekáží v ruce s mapou. Na pečlivé odečítání azimutu ve stupních se ale nehodí, na to prostě není stavěná.
Kompas v telefonu nebo hodinkách
Pracuje s magnetometrem, potřebuje kalibraci a hlavně baterii. Jako záloha dobrý, jako jediný zdroj směru ne. Kovové pouzdro nebo magnetický držák ho rozhodí stejně snadno jako mechanickou střelku.
Podle čeho vybírat
Parametrů zní hodně, rozhodují ale čtyři.
Otočné pouzdro se stupnicí. Běžné dělení je po dvou stupních a jemnější nepotřebujete. Sledujte spíš, jestli pouzdro drží nastavenou polohu a nepřetáčí se samo v kapse. Nastavitelná deklinace. Levnější buzoly mají jen rysku, u dražších se odchylka jednou nastaví šroubkem a pak už na ni nemusíte myslet. Kdo počítá azimuty párkrát do roka, obejde se bez toho.
Rychlost ustálení střelky. Dobré kapalinové tlumení zklidní střelku za pár vteřin, levnější buzoly se houpou dýl a v chladu ještě víc. Poznáte to už v obchodě, stačí buzolou párkrát otočit.
Deska a měřítka.
Turistické mapy u nás vycházejí nejčastěji v měřítku 1:50 000, v horách i 1:25 000. Buzola s odpovídajícími měřítky na hraně ušetří přepočítávání. Lupa na desce potěší každého, kdo v terénu bez brýlí nepřečte vrstevnice.
Za pozornost stojí ještě luminiscenční značky. Po tmě se bez nich neobejdete, i tak ale budete potřebovat čelovku s tlumeným režimem, aby vám mapa nepřesvítila oči.
Sklonoměr, tedy měřič sklonu svahu, ocení hlavně skialpinisté. V zimě stejně rozhoduje lavinová předpověď Horské služby, ne číslo odečtené z buzoly.
Kolik u nás dělá deklinace
Rozdíl mezi magnetickým a zeměpisným severem je v Česku malý, pohybuje se v jednotkách stupňů a rok od roku se mění. Hodnotu pro konkrétní místo a datum najdete v tiráži topografické mapy nebo v geomagnetické kalkulačce, jakou provozuje americký úřad NOAA nebo Britská geologická služba. Do textu ji zpaměti nepište, po pár letech už platit nemusí.
Jestli ji vůbec řešit? Jeden stupeň odchylky znamená zhruba sedmnáct metrů stranou na každý kilometr chůze. Na značené cestě to nikdo nepozná. Když ale jdete tři kilometry mlhou k chatě, sejdete o víc než padesát metrů a chatu minete. Rozumný kompromis vypadá takhle. Na běžnou túru po značkách deklinaci ignorujte, na delší azimutové úseky mimo cesty ji nastavte, nebo si ji připočítejte ručně a poznamenejte si směr na papír.
Jak vzít azimut z mapy
Azimut je úhel mezi severem a směrem k cíli, měřený po směru hodinových ručiček. Sever je nula, východ devadesát, jih sto osmdesát, západ dvě stě sedmdesát. Postup zůstává pořád stejný:
- Položte buzolu na mapu tak, aby hrana desky spojovala vaši polohu s cílem. Šipka směru pochodu míří k cíli, ne od něj.
- Otáčejte pouzdrem, dokud nejsou rysky uvnitř rovnoběžné se severojižními čarami mapy. Písmeno N na pouzdře musí mířit k hornímu okraji mapy.
- Odečtěte hodnotu u rysky směru pochodu. To je váš azimut.
- Zvedněte buzolu z mapy, držte ji vodorovně před tělem a otáčejte se celým tělem tak dlouho, dokud severní konec střelky nezapadne do rysky v pouzdře. Turisté tomu říkají dostat střelku do domečku.
- Zvedněte oči a najděte v terénu nápadný bod, který leží přesně ve směru šipky. Osamělý strom, skálu, sloup elektrického vedení. K němu dojděte normálně a buzolu zatím schovejte.
Poslední krok dělá největší rozdíl. Kdo jde tři kilometry s očima na střelce, uhne o desítky metrů a ještě si přerazí kotník o kořen. Mezicíl po mezicíli se jde přesněji a rychleji. V mlze nebo na sněhu, kde není co si vzít za cíl, zbývá počítání dvojkroků. Délku svého dvojkroku si změřte doma na sto metrech. Lidé se v ní liší víc, než čekáte, a do kopce se ještě zkracuje.
Když ztratíte přehled
Buzola pomůže i ve chvíli, kdy si polohou nejste jistí. Fungují dva postupy a oba se dají naučit za odpoledne.
Cílená odchylka. Míříte na potok, silnici nebo hřeben, tedy na něco dlouhého, co nejde minout. Azimut ale schválně nastavíte o pár stupňů vedle. Když na tu čáru dorazíte, víte jistě, na kterou stranu se dát. Kdo míří přesně, dojde k potoku a neví, jestli je most vpravo, nebo vlevo.
Protínání zpět. Zaměříte azimut na dva výrazné body, které poznáte v terénu i na mapě, obě hodnoty přenesete na mapu jako přímky a tam, kde se protnou, stojíte. Chce to výhled a chvíli klidu, zato to funguje bez signálu i s vybitým telefonem.
Nacvičit se to dá na kraji lesa za barákem. V mlze na hřebeni je na první pokus pozdě.
Co střelku rozhodí
Střelka reaguje na kov a magnety, které máte u sebe. Telefon, powerbanka s magnetickým uchycením, nůž, ocelové trekové hole, cepín, přezky na batohu. Držte buzolu aspoň na dlaň od těchhle věcí a azimut nikdy neměřte na kapotě auta, na zábradlí rozhledny ani v okně vlaku. Silný magnet umí něco horšího než chvilkovou odchylku. Dokáže střelku přepólovat, takže pak ukazuje obráceně a vy si toho nemusíte všimnout. Kontrola je jednoduchá. Doma se podívejte, kterým směrem máte sever, a čas od času buzolu porovnejte s druhou.
Bublina v pouzdře se objeví po změně teploty nebo nadmořské výšky. Malá zmizí, jakmile se buzola ohřeje. Když je bublina velká a nemizí, pouzdro netěsní a taková buzola se opravit nedá.
Kolik to váží a stojí
Desková buzola váží pár desítek gramů a v batohu ji nepoznáte. Modely se zrcátkem jsou těžší a objemnější, pořád ale mluvíme o hmotnosti, která se ve výbavě ztratí. Za váhu se tady nikdo neplatí.
Cenově se použitelné deskové buzoly pohybují v řádu stokorun, provedení se zrcátkem a nastavitelnou deklinací výš. Za příplatek dostanete přesnější zaměřování, tvrdší materiály a to, že deklinaci nastavíte jednou a máte od ní pokoj. Jiný sever nedostanete.
Levnější varianta dává smysl každému, kdo chodí po značených cestách po Česku a buzolu bere jako pojistku pro případ, že telefon zhasne. Připlatit se vyplatí lidem, kteří chodí v zimě, mimo značky nebo do hor, kde se počasí obrátí během hodiny.
Na co si dát pozor
Buzola bez mapy je ozdoba. Kupujte je společně a mapu papírovou, protože ta v mrazu nezhasne, do stálé výbavy batohu patří obojí stejně samozřejmě jako lékárnička a pláštěnka. Co dalšího tam má být, řeší checklist na jednodenní túru.
Práci s buzolou si nacvičte v mírném terénu, ideálně tam, kde vás špatný azimut dovede leda k jinému rybníku. Papír a tužka do kapsy patří k tomu, po hodině v mlze si přesné číslo nezapamatujete.
Nespoléhejte na telefon jako na jediný zdroj orientace, ale nedělejte ani opačnou chybu. Buzola nenahrazuje úsudek. V husté mlze na exponovaném hřebeni bývá nejlepší rozhodnutí vrátit se stejnou cestou zpátky, ne trvat na azimutu k dalšímu vrcholu.
Když zabloudíte a jde o zdraví, o čas nebo se stmívá, volejte Horskou službu na čísle 1210, případně tísňovou linku 112. Zůstaňte na místě, kde vás najdou, šetřete baterii v telefonu a oblečte si všechno, co máte v batohu.
Shrnutí
Začněte deskovou buzolou za pár set korun, papírovou mapou svého kraje a jedním odpolednem, kdy si vezmete azimut na komín za vesnicí a zkusíte k němu dojít napříč polem. Kdo tohle jednou zvládne, dojde s buzolou i v mlze. Kdo si ji jen koupí, nosí v batohu o pár desítek gramů víc.
Buzola se zrcátkem a nastavitelnou deklinací dává smysl v zimě, nad hranicí lesa a všude, kde se chodí mimo značky. Na nedělní okruh po žluté je to vyhozená pětistovka. A koho práce s mapou vysloveně nebaví, tomu pomůže spíš záložní baterie a stažené offline mapy. Jen ať počítá s tím, že v mrazu vypoví dřív, než čeká.
