Na treku nastupují celé kategorie vybavení, které na jednodenní túře vůbec neřešíte. Batoh z pěti kilo najednou váží patnáct a s tím se mění tempo chůze, délka etap i to, jak vám druhý den fungují nohy. Tady je seznam toho, co k základnímu balení přibývá kvůli noclehu venku.
Co si berete z jednodenky
Základ se nemění. Voda, jídlo, nepromokavá bunda, teplá vrstva, čelovka, lékárnička, ochrana proti slunci a navigace jedou s vámi pořád, jen ve větším množství a s rezervou na víc dní.
Dvě věci se ale změní. Lékárnička povyroste o náplasti na puchýře do zásoby, o léky na dva až tři dny navíc a o něco na střevní potíže. A čelovka přestane být pojistkou. Na treku ji používáte každý večer, takže berte náhradní baterie nebo možnost dobíjení.
Zbytek článku se věnuje jen tomu, co přibývá kvůli noclehu.
Spací systém rozhoduje o druhém dni
Špatně prospaná noc se na treku projeví hned. Ráno jdete pomaleji, odpoledne děláte chyby v orientaci a večer se těšíte domů. Spací systém tvoří spacák, karimatka a střecha nad hlavou. Dohromady vám do batohu přidá obvykle kolem dvou až tří kilogramů, u levnějšího vybavení klidně čtyři.
- Spacák vybírejte na noční teplotu v místě, kde spíte, ne na denní maximum. V kotlině pod stromy bývá v noci chladněji než na hřebeni, protože se tam drží studený vzduch. Zimomřivý člověk ať počítá s rezervou.
- Karimatka izoluje od studené země a na kvalitě spánku se podepíše často víc než spacák. Nafukovací je pohodlnější a v batohu zabere málo místa, ale dá se propíchnout, takže s ní patří lepicí sada. Pěnová se prakticky nezničí, zato jede zvenku na batohu a chytá se o větve.
- Stan, tarp nebo bivakovací pytel. Stan drží vítr a hmyz venku, ale váží nejvíc. Tarp (plachta natažená na šňůrách a hůlkách) je lehký a vzdušný, v bočním dešti ale netěsní. Bivak zabere nejmíň místa, uvnitř se však dá jen ležet.
- Kolíky, šňůry a náhradní tyčka nebo dlaha na její spravení. Praskne obvykle ta, kterou jste ráno špatně složili.
- Polštář nebo aspoň pytel, do kterého nacpete fleece. Přidá pár desítek gramů a krk vám to poděkuje.
Nafukovací karimatku doma před odjezdem nafoukněte a nechte přes noc ležet. Když do rána splaskne, vyřešíte to v klidu, ne v půl jedenácté večer na louce.
Kde smíte přespat, se v Česku liší podle území. V národních parcích a chráněných krajinných oblastech platí vlastní pravidla a někde jsou k dispozici vyhrazená nouzová tábořiště. Konkrétní podmínky si ověřte na stránkách správy daného území ještě před odjezdem.
Vaření: čtyři věci a palivo navíc
Vařič není povinný. Když jdete přes chaty s kuchyní nebo si nesete studenou stravu, ušetříte i s nádobím a palivem kolem kila. Na treku mimo civilizaci ale teplé jídlo večer stojí za tu váhu.
- Vařič. Plynové kartuše se u nás seženou nejsnáz a obsluha je jednoduchá, v mrazu ale výkon klesá. Lihový vařič je lehký a skoro se nedá pokazit, vaří pomalu. Benzínový zvládne zimu i výšku, je ale těžší a je s ním víc práce.
- Palivo s rezervou. Odhaduje se nejhůř ze všeho vybavení. Vezměte o něco víc, než si myslíte, a po návratu si poznamenejte, kolik zbylo. Po dvou trecích budete vědět přesně.
- Nádoba, ve které vaříte a ze které jíte. Jeden hrnec pro dva lidi stačí, dvě misky navíc jsou jen váha a nádobí k umytí.
- Lžíce. Vypadá to jako drobnost, dokud ji nezapomenete.
- Zapalovač a k němu druhý, uložený jinde v batohu. Sirky v batohu zvlhnou.
Plynovou kartuši na noc nenechávejte venku na zemi. V chladu v ní klesá tlak a ráno se vaří o poznání pomaleji. Stačí ji vzít do předsíňky stanu blíž k sobě.
Voda na několik dní
Na jednodence si vodu odnesete z domova. Na treku ji doplňujete a to mění nároky. Filtr nebo dezinfekční tablety patří do seznamu vždycky, když počítáte s potoky. Pod pastvinami a horskými chatami vodu ošetřete pokaždé, i když vypadá naprosto čistě.
Objem nádob si rozvrhněte podle nejdelšího úseku bez zdroje. Když jde o šest hodin hřebenem, potřebujete kapacitu na dva až tři litry na osobu. Skládací měkké láhve se hodí právě sem, protože prázdné se srolují do dlaně a plné zvládnou přenos vody do tábořiště.
Před etapou po hřebeni se vyplatí podívat do mapy, kde je poslední zdroj před výstupem. Nést dva litry nahoru je otrava, ale je to pořád lepší než sestupovat pro vodu tři sta výškových metrů dolů.
Jídlo na dny, ne na svačinu
Jídlo se počítá na dny a plánuje dopředu. Orientačně se dá počítat s půl kilem až sedmi sty gramy suché stravy na osobu a den, podle toho, jak náročné etapy jdete a jestli si po cestě něco koupíte. Kdo tuhle věc podcení, pozná to třetí den, kdy najednou nemá sílu do kopce.
Sušené a lyofilizované (mrazem sušené) porce jsou nejlehčí a připraví se zalitím vroucí vodou. Chuťově to bývá kompromis a v ceně za porci taky. Klasické trvanlivé potraviny jako těstoviny, instantní kaše, tvrdý sýr, sušené maso a ořechy vyjdou levněji, zato víc váží a déle se vaří, takže spotřebují víc paliva.
Jídlo přebalte doma z originálních obalů do sáčků. Ušetříte objem a zbavíte se kartonu, který byste stejně nesli zpátky. Na každý den připravte jeden sáček, ať v batohu nehrabete.
Jednu porci nechte jako rezervu. Etapa se protáhne, počasí vás zdrží pod hřebenem a večeře navíc je pak víc než jen pohodlí.
Náhradní oblečení a lehké boty do kempu
Na treku se neoblékáte na tři dny, ale na dva režimy: co máte na sobě při chůzi a co máte na sebe v táboře. To druhé musí být suché.
- Náhradní tričko a spodní prádlo. Jedno jde na sebe, druhé schne. Merino vydrží víc dní bez praní než syntetika.
- Ponožky na každý druhý den, minimálně jedny navíc. Mokré ponožky jsou nejrychlejší cesta k puchýři.
- Suchá vrstva na spaní, kterou v ní necháte a v ničem jiném ji nepoužijete. Ráno v ní nevyrážíte.
- Lehké boty do kempu. Sandály, pantofle nebo tenké tenisky kolem 300 gramů. Po deseti hodinách v pohorkách je noha ráda, že se dostane ven, a k potoku pro vodu se v ponožkách nechodí.
- Nepromokavé kalhoty, když jdete přes hřebeny nebo v podzimním počasí.
Náhradní kalhoty do batohu obvykle nepatří. Vyschnou přes noc pod spacákem a druhá vrstva jen zabírá objem. Kdo si přibaluje kompletní druhou sadu oblečení, obvykle ji přinese zpátky nepoužitou.
Suché oblečení do tábora balte zvlášť, do nepromokavého vaku nebo aspoň do dvou silnějších sáčků přes sebe. Když leží volně mezi ostatními věcmi, po celodenním dešti suché není.
Hygiena, která se vejde do dlaně
Hygienická sada se dá na treku srazit do zhruba dvou set gramů. Kartáček a malá tuba pasty. Malý ručník z rychleschnoucího materiálu, ideálně velikosti utěrky. Biologicky odbouratelné mýdlo v malém množství, které se používá dál od vodních zdrojů, ne přímo v potoce. Vlhčené ubrousky nebo dezinfekční gel na ruce.
Toaletní papír bez vnitřní role a k němu malá lopatka nebo aspoň hrot hůlky. Použitý papír patří do sáčku a odnáší se s sebou. Ženy ať počítají s hygienickými potřebami a sáčkem na jejich odnesení, protože v terénu se nedají nikde vyhodit.
A jeden pytlík na odpadky, do kterého se za tři dny nastřádá překvapivé množství obalů. Odnáší se všechno včetně slupek od banánů.
Kolik to všechno váží
Vícedenní trek s vlastním spaním a jídlem se obvykle pohybuje mezi dvanácti a osmnácti kilogramy. Rozptyl dělá hlavně voda, počet dní bez doplnění zásob a to, jestli spíte ve stanu nebo pod chatou.
Počítejte s tím, že s patnácti kily na zádech jdete znatelně pomaleji než nalehko, takže etapy plánujte kratší, než byste čekali.
Nejvíc se ubere po návratu. Vyskládejte batoh a každou věc, kterou jste za celý trek ani nerozbalili, dejte na hromádku, která příště zůstane doma.
Ve dvou lidech se dá ušetřit i domluvou. Stan, vařič, hrnec, lékárnička a lepicí sada se nemusí duplikovat, a když si je rozdělíte, ubere to zhruba kilo a půl na hlavu.
Na co si dát pozor
Nové vybavení nezkoušejte poprvé na treku. Stan si postavte na zahradě nebo v parku, ať víte, kolik má kolíků a jak se skládá. Nový batoh se musí seřídit na délku zad, a to se dělá špatně na nádraží pět minut před odjezdem.
Druhá past je plánování etap podle jednodenní zkušenosti. S batohem přes dvanáct kilo jdete znatelně pomaleji, hlavně do kopce a při sestupu po kamenech. Kdo si naplánuje pětadvacet kilometrů denně podle svých letních jednodenek, druhý den dochází za tmy.
Počasí kontrolujte každý den, ne jen před odjezdem. Předpověď na čtvrtý den treku je hrubý odhad. Když se blíží bouřka, hřeben se dá obejít nižší trasou a jeden ztracený den je lepší než jeden špatný.
V českých horách volejte v nouzi Horskou službu na čísle 1210, v pohraničí raději ve tvaru +420 1210. Slovenská Horská záchranná služba má číslo 18 300. Jinde a kdykoli jindy platí tísňová linka 112. Před odjezdem řekněte někomu plánovanou trasu i to, kdy se ozvete. Lékárnička nenahrazuje ošetření, jen překlene dobu, než dorazí pomoc.
Shrnutí
Začněte spacím systémem a od něj počítejte zpátky. Spacák, karimatka a střecha určí objem batohu i váhu, kterou budete tahat celý týden, a všechno ostatní se tomu přizpůsobí.
Druhý krok je jídlo a palivo rozepsané na jednotlivé dny, ne odhadem. Právě tady vzniká většina zbytečné váhy i většina nepříjemných překvapení.
Vícedenka se nehodí lidem, kteří ještě neodchodili několik delších jednodenních túr s naloženým batohem. Nohy a ramena se na patnáct kilo zvykají postupně. A nemá smysl ji plánovat na zimní hřebeny, kde o bezpečí rozhoduje výcvik, lavinová výbava a zkušenost s terénem víc než sebelepší seznam vybavení.
