Třetí den treku přichází vyčerpání, které nemá nic společného s kondicí. Tělo spálilo víc energie, než dostalo, a nikdo si toho nevšiml o dvě jídla dřív. Jídlo na trek se plánuje jinak než nákup do lednice, protože rozhoduje váha na gram a energie na porci, ne chuť na talíři. Chyba v odhadu se pozná až s odstupem, kdy se s ní v terénu špatně bojuje.

Kolik energie tělo na treku spotřebuje

V klidu vystačí běžnému dospělému zhruba 2000 až 2500 kilokalorií denně, podle hmotnosti a pohlaví. Jakmile na záda přibude batoh a pod nohy kopcovitý profil, číslo vyskočí. V turistické literatuře se pro náročný vícedenní trek s plným batohem běžně uvádí orientační rozmezí kolem 3000 až 5000 kilokalorií denně, u klidnější trasy po rovině blíž ke spodní hranici.

Přesné číslo nezná nikdo dopředu. Záleží na váze batohu, převýšení, teplotě a na tom, jak rychle se kdo na zátěž aklimatizuje. Praktický důsledek je jednoduchý: na treku jezte víc, než byste jedli doma, a nehlídejte si linii. Kalorický deficit, který doma nevadí, se v horách projeví jako únava, zimomřivost a horší rozhodování ke konci dne.

Poměr váhy a trvanlivosti

Jídlo se na treku neváží podle chuti, ale podle energie na gram. Tučné a sacharidové potraviny mají hustotu energie nejvyšší, vodnaté a bílkovinné nejnižší. Konzerva masa v omáčce nese hodně vody, kterou stejně nesete i v láhvi, a za tu váhu dá míň energie než hrst ořechů.

Kompromis je jasný. Čím sušší a tučnější jídlo, tím míň váží na kalorii, ale tím hůř se jí bez pořádného douška vody. Čerstvé potraviny jako ovoce nebo pečivo se zase kazí rychle a v horku po dvou dnech přestávají být jedlé. Na jednodenní výlet to nevadí. Na týden v horách ano.

Dehydrované jídlo: co umí a kde má hranici

Dehydrované jídlo je sušené odpařením vody nebo mrazem, čemuž se říká lyofilizace. Chybí mu skoro veškerá voda, a s ní i váha. Porce, která normálně váží čtyři sta gramů, po vysušení klesne na sto až sto padesát. Zpátky se dostane zalitím vroucí vody a pár minutami čekání.

Za tu výhodu se platí na třech místech. Cena za porci bývá vyšší než u klasických trvanlivých potravin. Chuť je u levnějších značek plochá a slaná, u dražších lepší, ale pořád jiná než domácí vaření.

A příprava potřebuje palivo a čistou vodu, takže dehydrované jídlo není zadarmo ani v gramech, jen tu váhu přesune jinam, k vařiči a k zásobě vody.

Klasické trvanlivé potraviny, těstoviny, instantní kaše, tvrdý sýr, sušené maso, vyjdou levněji a chuťově jsou jistota. Zaplatíte to větší váhou v batohu a delší dobou vaření, která spotřebuje víc paliva.

V chladném počasí se do rovnice přidá ještě jedna proměnná. Voda ve vyšší nadmořské výšce vře při nižší teplotě, takže dehydrovaná porce se plně nerozvaří za stejnou dobu jako doma na sporáku. Počítejte s delším časem na vroucí vodu i s trochou vody navíc, protože v chladu se pokrm ochladí dřív, než jídlo pořádně nasákne.

Snacky, které přežijí den v batohu

Snack na treku má jedno pravidlo. Musí přežít teplo, otřesy a kapsu bundy, ve které se rozmačká skoro cokoli měkkého. Tvrdý sýr, sušené maso, ořechy a sušené ovoce tohle zvládají bez potíží celý den.

Čokoláda v létě roztéká, pokud nejde o odolnější druh s vyšším podílem kakaa. V zimě funguje bez problémů. Tyčinky s vysokým obsahem cukru dodají rychlou energii na kratší dobu. Na dlouhé stoupání samy o sobě nestačí, hlad se po nich vrátí rychleji, než čekáte.

Snacky mají smysl hlavně proto, že se jedí za chůze bez zastavování na vaření. Hlavní jídlo dne tvoří teplá snídaně a večeře. Snack drží energii mezi nimi.

Ranní start rozhoduje o prvních hodinách

Studená snídaně z krabičky ušetří čas i palivo, ale ráno v horách bývá zima a teplý nápoj s ní zachází líp než cokoli jiného v batohu. Stačí čaj, instantní káva nebo obyčejná vroucí voda, ve které se rozpustí trochu medu nebo sladidla.

Kdo se ráno spěchá sbalit stan, ať si vařič s hrncem vody zapne jako první věc po probuzení a snídani řeší, až se sbalí zbytek. Voda se ohřeje sama, čas se tím nezdvojí a snídaně nakonec nezůstane studená kvůli spěchu.

Instantní ovesná kaše, müsli se sušeným mlékem nebo studený sendvič z předešlého večera fungují stejně dobře. Rozhoduje spíš to, aby snídaně nezůstala jen na kávě. Kdo vyrazí na první stoupání se sladkou tyčinkou místo pořádného jídla, sáhne po druhé svačině mnohem dřív, než by čekal.

Kolik jídla na den a jak ho rozdělit

Orientačně se počítá s půl kilem až sedmi sty gramy suché stravy na osobu a den, podle náročnosti etapy a podle toho, kolik se dá po cestě dokoupit. Číslo zahrnuje snídani, oběd formou snacků, večeři a rezervu.

Jídlo si doma rozdělte po dnech do jednotlivých sáčků, ne do jedné velké zásoby. V batohu pak nehrabete a hlavně přesně vidíte, co vám na které dny zbývá. Kdo si odhadne jen celkovou hromadu jídla na trek, obvykle první dny sní víc a poslední den hladoví.

Chuť k jídlu se mění i s nadmořskou výškou a s únavou. Ve vyšších polohách chuť často klesá, i když tělo energii potřebuje víc než jindy. Pomáhá mít u sebe alespoň jednu snadno stravitelnou věc, kterou sníte i bez chuti, třeba oříškovou pastu nebo sladké sušenky.

Jednu porci navíc si vezměte jako rezervu pro celý trek, ne pro každý den zvlášť. Etapa se protáhne, počasí zdrží pod hřebenem, a teplá večeře pak dělá rozdíl mezi klidnou nocí a hladovým spaním.

Kam s jídlem přes noc

Jídlo nikdy nenechávejte v předsíni stanu ani volně ležet u tábořiště, myši a lišky umí prohryzat i tenčí obal a vůně jídla je přiláká z pěkné dálky. V roztrhaném batohu pak chybí nejen snídaně, ale často i kus samotné látky. Sáčky s jídlem uzavřete co nejtěsněji a uložte je dovnitř batohu, ideálně zabalené do dalšího pytlíku, aby vůně unikala míň. Přes noc batoh nenechávejte položený u vchodu stanu, kam zvíře dosáhne, aniž by muselo vlézt dovnitř.

Odpadky od jídla patří do stejné kategorie jako samotné jídlo. Obal od sušenky nebo slupka z ovoce voní stejně jako plná porce, a proto se nosí zpátky v uzavřeném sáčku, ne v boční kapse, kde je cítit celý den.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba je podcenění celkového množství jídla, ne špatný výběr potravin. Lidé si spočítají snídani a večeři, zapomenou na snacky mezi nimi a pak jim ke třetímu dni chybí energie na poslední kopec.

Druhá past je jednotvárnost. Deset stejných dehydrovaných večeří v řadě zvládne žaludek, ne chuť k jídlu. Po čtvrtém dni stejné kaše mnozí radši nejedí vůbec, což je přesný opak toho, co potřebují.

Nezapomeňte na sůl. Při silném pocení tělo ztrácí s potem i minerály a samotná voda bez příjmu soli a jídla pocit vyčerpání nevyřeší. Špetka soli v jídle nebo iontový nápoj v prášku váží pár gramů a na horkém stoupání se to pozná.

Pokud se v horách objeví silná slabost, zmatenost nebo mdloby, které přesahují obyčejný hlad, zastavte se, doplňte tekutiny s příjmem energie a stav sledujte. Když se nelepší, volejte Horskou službu na čísle 1210, mimo hory tísňovou linku 112. Jídlo v lékárničce nenahrazuje lékařskou pomoc, jen překlene čas do jejího příjezdu.

Shrnutí

Naplánujte jídlo po dnech, ne jako jednu velkou zásobu na celý trek. Kombinace dehydrovaného jídla na večer a klasických trvanlivých potravin na den drží rozumnou váhu i chuť k jídlu po celý týden.

Kdo jde na první vícedenní trek, ať jídla vezme trochu víc, než si myslí, že sní. Kilo jídla navíc je nepříjemnost v rameni. Prázdný žaludek na hřebeni je problém jiného řádu.