Nejvíc stop po sobě turista nenechá odpadkem. Nechá je nohama. Vyšlapaná zkratka přes serpentinu, pěšina rozteklá kolem bahnité louže do šířky polní cesty. Nikdo si u toho nepřipadá jako vandal a hojí se to roky.

Kdo si to vymyslel

Leave No Trace je etický rámec, který sestavila americká organizace Leave No Trace Center for Outdoor Ethics. Sedm principů popisuje, jak se venku pohybovat tak, aby po vás zbylo co nejmíň. Není to zákon. Je to dohoda mezi lidmi, kteří chodí do přírody, sepsaná původně pro americké národní parky. Část principů sedí na naše poměry beze změny, část se musí přeložit. U nás je hustší síť značených cest, kratší vzdálenosti mezi obcemi a přísnější pravidla pro nocleh venku. Kde se princip potkává s českým zákonem, platí zákon.

Půlka práce je doma

První princip zní naplánovat si výlet dopředu. Ušetří nejvíc problémů a nic nestojí. Zjistěte si, kam vlastně jdete. Národní park, chráněná krajinná oblast, národní přírodní rezervace a obyčejný hospodářský les mají každý jiný režim a liší se i mezi sebou navzájem. Správy jednotlivých území to zveřejňují na svých webech, takže si to dohledáte za pár minut.

Druhá polovina plánování se odehrává u batohu. Jídlo přebalte doma z papírových krabiček a fólií do sáčků, které použijete znovu. Zmenšíte objem a v terénu neřešíte, kam s obalem. Co si na delší cestu vzít, rozebírá checklist na vícedenní túru.

Zkratky přes serpentiny

Druhý princip mluví o pohybu po odolném povrchu. V českých podmínkách to znamená hlavně jedno: držte se značky.

Vyšlapaná cesta je poškozená už dávno a další stovka lidí na ní nic nezhorší. Zkratka mezi dvěma serpentinami je nová rána. Voda si v ní najde spád, půda se splaví a za pár sezon je z toho erozní rýha, kterou musí někdo opravit.

Nejhůř to dopadá v blátě. Lidé bahno obcházejí po kraji, okraj se rozšlape a pěšina se pomalu roztéká do stran. Projít bahnem přímo je pro cestu lepší, i když je to horší pro boty.

Zvlášť opatrně na rašeliništích a v klečových porostech v hřebenových partiích našich hor. Tam roste všechno pomalu a stopa po jednom sešlápnutí vydrží nepříjemně dlouho. Když jdete ve skupině mimo cestu, rozejděte se do šířky, ať za sebou nenecháte novou linii.

Co přinesete, to odnesete

Třetí princip je nejznámější a taky nejčastěji porušovaný. Všechno, co přinesete, si odneste. Včetně věcí, které vypadají neškodně.

Slupka od pomeranče nebo banánu je sice organická, ale nerozloží se přes noc. V chladu na hřebeni leží dlouhé měsíce a vypadá přesně tak, jak vypadá. Ohryzek u cesty k tomu láká zvířata k místům, kde nemají co dělat.

Zvláštní kapitola je hygiena. Centrum Leave No Trace doporučuje pro velkou potřebu vykopat jamku hlubokou zhruba patnáct až dvacet centimetrů, a to nejméně šedesát metrů od vody, od cesty i od místa, kde spíte. Jamku pak zahrňte. Toaletní papír a vlhčené ubrousky patří do sáčku a domů, ne pod kámen.

S mytím nádobí je to podobné. Zbytky jídla vylejte dál od potoka a mýdlo, i to takzvaně biologicky rozložitelné, do vody nepatří.

Mužíci a suvenýry

Čtvrtý princip říká nechat věci tam, kde jsou.

Kytky v chráněných územích netrhejte. U zvláště chráněných druhů to zakazuje zákon o ochraně přírody a krajiny a rozeznat je od běžných příbuzných není vždycky snadné.

Stavění mužíků z kamení se v posledních letech rozjelo a vypadá nevinně. Není. Pod kameny žijí drobní živočichové, v korytech potoků se přerovnáváním mění dno a v neznačeném terénu může falešný mužík poslat někoho špatným směrem. Iniciály vyryté do kůry buku nebo do pískovce zůstanou desítky let.

Oheň skoro nikdy

Pátý princip se týká dopadů táborového ohně. V Česku je odpověď skoro vždycky jednoduchá: nerozdělávejte ho.

Lesní zákon zakazuje rozdělávat a udržovat otevřený oheň v lese mimo vyhrazená místa a totéž platí do padesáti metrů od okraje lesa. V chráněných krajinných oblastech je oheň mimo zastavěná území obcí a mimo vyhrazená místa zakázaný na celém území CHKO.

Vedle zákona je tu praktická stránka. Ohniště po sobě nechá spálenou skvrnu, která na hřebeni drží roky, a popel se nedá zamaskovat. Vařič uvaří rychleji, funguje i v dešti a nikoho neohrozí. Který typ se hodí na jakou túru, řeší průvodce jak vybrat vařič.

Když někde oheň rozdělat smíte, použijte existující ohniště, nechte ho dohořet do popela a nakonec ho zalijte vodou. Ne zeminou. Uhlíky pod hlínou doutnají dál.

Zvíře není atrakce

Šestý princip se týká zvířat a u nás se nejčastěji poruší z dobrého úmyslu.

Nekrmte. Ani ptáky na vrcholu, ani lišku u chaty. Zvíře, které si spojí člověka s jídlem, ztratí odstup a začne chodit k cestám a k chatám. Pro něj to obvykle skončí hůř než pro vás.

Psa v chráněném území mějte na vodítku. Ne kvůli lidem, ale kvůli srnčí zvěři a hnízdícím ptákům. Ti na volně pobíhajícího psa reagují útěkem a někdy opuštěním hnízda. Od jara do začátku léta je to obzvlášť citlivé.

Pozorujte z odstupu. Když zvíře zvedne hlavu a přestane se věnovat tomu, co dělalo, jste blízko. Po tmě to platí dvojnásob. Řada čelovek má červený režim, který na chůzi po cestě stačí a míň ruší okolí. Na co se u světel dívat, shrnuje článek jak vybrat čelovku.

Reproduktor na pěšině

Sedmý princip je o ostatních lidech a pozná se na maličkostech.

Bluetooth reproduktor v batohu je asi nejrychlejší způsob, jak si na hřebeni znepřátelit okolí. Většina lidí jde ven mimo jiné kvůli tomu, aby chvíli nic neslyšela.

Ve stoupání má přednost ten, kdo jde nahoru. Na chatě se počítá s tím, že se po večerce nesvítí a nešustí igelitem. A když někoho na značce potkáte, pozdravte. Zní to jako banalita, pořád to ale funguje.

Kde se u nás smí spát

Tady se americké principy a česká realita rozcházejí nejvíc, takže pozor na rady z anglických videí.

V chráněných krajinných oblastech platí zákaz táboření a rozdělávání ohňů mimo zastavěná území obcí a mimo vyhrazená místa, a to na celém území CHKO. V národních přírodních rezervacích je režim přísnější, tam se nesmí ani vstupovat mimo značené cesty. Národní parky mají vlastní pravidla a vlastní vyhrazená místa, každý park trochu jiná. Ověřte si je u správy konkrétního parku, ne v diskuzi na sociální síti.

Agentura ochrany přírody a krajiny přitom odlišuje táboření od prostého bivakování.

Táboření je pobyt na jednom místě spojený s přenocováním, tedy přístřešek, příprava jídla, odpad a další pobytové znaky. Bivakování je jedna noc pod širákem v zásadě bez přístřešku a bez toho, že by po vás cokoli zbylo. Na národních přírodních rezervacích ale bivakovat nelze.

Praktický důsledek je jasný, stan postavený v CHKO mimo vyhrazené místo je problém, spacák a karimatka na jednu noc bez ohně a bez odpadu se posuzují jinak. Rozdíly mezi stanem, tarpem a lehkým přístřeškem rozebírá průvodce jak vybrat stan.

Na co si dát pozor

Nejčastější omyl je, že se Leave No Trace týká jen odpadků. Utržená chráněná rostlina, mužík z kamení nebo pes puštěný z vodítka v době hnízdění nadělají někdy víc škody než plechovka, kterou po vás někdo uklidí.

Druhá věc: pravidla se liší území od území a mění se. Co platí v Krkonoších, neplatí automaticky v Beskydech. Před cestou si aktuální stav ověřte u správy dané oblasti. A pozor na sucho. V období bez deště vyhlašují kraje zákaz rozdělávání ohně v přírodě, který jde nad rámec běžných pravidel a bývá vyhlášený i tam, kde je jinak oheň povolený. Když už požár vznikne, volejte 150 nebo 112 a nehaste sami nic, co je větší než ohniště.

Shrnutí

Většinu dopadu, který běžný turista v Česku způsobí, pokryjí dvě věci: držet se cesty a odnést si všechno, s čím jste přišli. Zbytek principů je jemnější ladění.

Než vyrazíte, udělejte dva kroky. Zjistěte si, do jakého území jdete a co se tam smí. A přibalte prázdný sáček na odpad, ať ho pak nemusíte cpát mezi věci v batohu. Principy se přitom nehodí na každou situaci stejně. Na značené jednodenní túře v Českém ráji použijete pár z nich, na vícedenním treku s noclehem venku platí všechny.