Nejčastější důvod, proč první samostatný výlet do přírody dopadne špatně, není chybějící vybavení. Bývá to trasa, která na mapě vypadala nevinně, a odchod z domu ve dvě odpoledne. S turistikou se dá začít v botách, které máte doma, a s batohem, se kterým jezdíte do práce. Připravit se vyplatí hlavně plán.

Jakou trasu vybrat poprvé

První túra nemá být výkon. Má vám ukázat, jak se cítíte po pěti hodinách chůze a co vám v batohu chybělo.

Na začátek se hodí značená trasa Klubu českých turistů, tedy ta s pásovým značením na stromech, sloupech a skalách. Značky jsou po celém Česku rozvěšené hustě a orientace podle nich je jednodušší než hledání cesty v telefonu. Červená bývá vyhrazená pro nejvýznamnější a dálkové trasy, žlutá naopak pro krátké spojky a odbočky.

Rozumný první cíl je něco kolem osmi až deseti kilometrů s mírným převýšením. Nejlépe okruh, nebo trasa, která začíná i končí u zastávky vlaku. Kdo vyráží autem, musí se vrátit na stejné místo, a to plán svazuje víc, než se čeká.

Než trasu potvrdíte, mrkněte na její výškový profil, tedy graf toho, jak cesta stoupá a klesá. Deset kilometrů po rovině a deset kilometrů se dvěma stoupáními po dvou stech metrech jsou dva úplně jiné dny. Profil ukazuje většina turistických map i plánovačů tras. Hřebenovky a všechno, u čeho v popisu stojí náročný terén, nechte na později. Kamenná pole a nezajištěné traverzy nejsou úvodní lekce.

Kolik času si nechat

Lidé počítají čas podle kilometrů a podle zkušenosti z auta. V terénu to nesedí.

Počítejte spíš se třemi až čtyřmi kilometry za hodinu, a to bez zastávek. Když se trasa zvedne o sto výškových metrů, připočtěte si zhruba čtvrt hodiny navíc. Je to hrubé vodítko, ne vzorec, každému to jde jinak.

K tomu přidejte přestávky. Svačina, focení, špatná odbočka, pět minut na přezutí ponožek. Na půldenní trase to bez potíží udělá hodinu.

A pak je tu tma. V říjnu se stmívá kolem šesté, v prosinci před čtvrtou. Naplánujte si návrat s hodinovou rezervou a vyjděte dřív, než se vám chce. Ranní start je jediná věc, kterou začátečníci podcení skoro vždycky.

Co si vzít poprvé

Na jednodenní túru po Česku vystačíte s batohem kolem dvaceti až třiceti litrů. Větší svádí k tomu ho zaplnit. Kolik litrů dává smysl na jaký typ výletu, rozebírá podrobněji přehled objemů batohů.

Boty řešte dřív než cokoli jiného.

Na suchou lesní cestu stačí běžné sportovní boty s trochu hrubším vzorkem. Jakmile přijdou kameny, kořeny a mokrá hlína, začnete si všímat, že podrážka klouže a kotník nemá o co se opřít. Nové boty ale nevytahujte poprvé až na túře. Puchýř se dostaví do dvou hodin. Co dělá střih, kůže a membrána, shrnuje článek o výběru trekových bot. Oblečení berte po vrstvách, ne v jednom tlustém kusu. Do kopce se zapotíte i v mrazu a na hřebeni pak stojíte mokří ve větru. Jak spolu jednotlivé vrstvy fungují, vysvětluje návod na vrstvení oblečení.

Do batohu dál patří voda (na půldenní trasu aspoň litr a půl, v horku víc), jídlo, pláštěnka, malá lékárnička s náplastmi na puchýře a čelovka. Čelovku vezměte i na výlet, který má skončit ve tři odpoledne. Neváží skoro nic a v lese se šeří o hodinu dřív než na poli. Položku po položce projde checklist na jednodenní túru.

Ponožky si vezměte funkční nebo vlněné, ne bavlněné. Bavlna nasákne potem a mokrá látka v botě odírá. Náhradní pár do batohu skoro nic nepřidá a v půlce trasy je znát.

Co poprvé brát nemusíte: trekové hole, nůž, ešus, velkou powerbanku.

Než zavřete dveře

Předpověď sledujte večer předem a znovu ráno, ne až na zastávce cestou. V horách se počasí liší od údolí o několik stupňů a o hodně vody. Bouřky v létě přicházejí typicky odpoledne, takže ranní start řeší i tohle.

Řekněte někomu, kam jdete a kdy se ozvete zpátky. Stačí zpráva s názvem výchozího a cílového bodu. Když se pak něco stane, nikdo vás nehledá v celém pohoří.

Mapu si stáhněte do telefonu offline.

Signál v údolích a v hlubokém lese vypadává a mapa, která se nenačte, je k ničemu. Telefon nabijte naplno a v zimě ho noste blíž k tělu. Mráz baterii ubírá rychleji, než čekáte.

Když se to zvrtne

Nejčastější potíž na první túře není zranění. Je to zjištění po třech hodinách, že se zbytek trasy do světla nestihne.

Otočit se je legitimní řešení. Kdo se naučí vrátit včas, chodí do hor déle než ten, kdo to vždycky nějak dotáhne. Domluvte si sami se sebou hodinu, ve které se otáčíte bez ohledu na to, kde zrovna jste.

Když se přižene bouřka, sestupte z hřebene a z otevřených plání dolů do lesa nebo do údolí. Osamělým stromům, rozhlednám a kovovým konstrukcím se vyhněte.

Při úrazu v horách volejte Horskou službu na čísle 1210, obecná tísňová linka je 112. Nahlaste, kde jste, co se stalo a kolik je vás. Než pomoc dorazí, raněného udržujte v teple a nehýbejte s ním, pokud mu nehrozí další nebezpečí. Tenhle článek nenahrazuje odbornou první pomoc a kurz první pomoci se vyplatí každému, kdo chodí do terénu pravidelně.

Obavy, které drží lidi doma

„Ztratím se.” Na značené trase se to stane málokomu. Pravidlo je jednoduché: když deset minut nevidíte žádnou značku, vraťte se k poslední, kterou jste viděli.

„Nezvládnu to fyzicky.” Osm kilometrů po lesní cestě ujde skoro každý, kdo běžně chodí po městě. Bolet vás budou spíš lýtka druhý den než plíce cestou.

„Bojím se jít sám.” Na frekventovaných trasách v Česku potkáte lidi každou půlhodinu. Kdo si jistý není, ať začne o víkendu na známější trase, kde je provoz větší.

„Potkám divoké zvíře.” Prase nebo srnu obvykle uslyšíte dřív, než je uvidíte, a zvěř sama uhýbá. Větší starost dělá klíště. Po návratu se prohlédněte, i po krátké procházce lesem.

Co poznáte až cestou

Na papíře vypadá každá trasa podobně. Rozdíly se ukážou až pod nohama.

Sestup potrápí víc než výstup. Do kopce dojdou lidi udýchaní, z kopce je po hodině začnou zlobit kolena a palce v botách. Když jdete dolů delší úsek, zkraťte krok a nedopadejte celou vahou do paty.

Mokré kameny a kořeny kloužou i za sucha, hlavně ve stínu u potoků. A počítejte s tím, že poslední dva kilometry k zastávce jsou vždycky delší, než vypadaly na mapě.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba prvních výletů je optimistický plán. Trasa vypadá dobře, počasí taky, a člověk si po cestě přidá odbočku k rozhledně. V půlce zpáteční cesty pak zjistí, že do posledního autobusu zbývá hodina.

Druhá věc je pití. Na podzim a v zimě člověk nemá žízeň, a přesto se odvodní podobně jako v létě. Pití si dávkujte podle času, ne podle pocitu.

A pozor na boty půjčené nebo koupené den předem. Puchýř dokáže z pěkného dne udělat kulhavý pochod. Náplast na puchýře patří do batohu vždycky, i na krátkou trasu.

Poslední poznámka k mobilu. Slouží jako mapa, foťák i tísňová linka, takže ho nevybíjejte fotkami hned zkraje.

Shrnutí

Začněte značenou trasou kolem osmi kilometrů, kterou dojedete vlakem, a vyrazte ráno. Oblečení po vrstvách, voda, pláštěnka, čelovka a náplasti. Doma řekněte, kudy jdete a kdy se ozvete.

První výlet do přírody nemá být zkouška odolnosti. Když se vrátíte za světla a druhý den vás nebolí nic tak, abyste na turistiku zanevřeli, povedl se. Delší trasy, převýšení a nocleh venku počkají na potřetí.