Podchlazení si většina lidí spojí s mrazem a se sněhem. Na českých horách přitom vzniká hlavně za teplot vysoko nad nulou, když se sejde vítr, déšť a zastávka v propoceném tričku. Tělo pak ztrácí teplo rychleji, než ho stihne vyrobit. Nejhorší na tom je, že si toho postižený všimne jako poslední.

Kdy už jde o podchlazení

Za podchlazení, odborně hypotermii, se považuje stav, kdy teplota tělesného jádra klesne pod 35 stupňů Celsia. Jádrem se myslí hrudník, břicho a hlava, tedy orgány, které tělo chrání na úkor rukou a nohou. Tuhle hranici uvádí Národní zdravotnický informační portál.

V terénu vám ale teploměr nepomůže. Nikdo nebude podchlazenému měřit teplotu v jícnu a hodnota naměřená v podpaží o jádru neřekne nic. Venku se podchlazení posuzuje podle toho, jak člověk vypadá, mluví a chová se.

Znát příznaky v pořadí, ve kterém přicházejí, je tedy praktičtější než znát čísla.

Co vás ochladí nejrychleji

Teplo odchází z těla několika cestami a v horách se sčítají.

Vítr odvádí ohřátý vzduch od kůže a pod nepromokavou bundou to nepoznáte, dokud ji nesundáte. Mokro je horší. Voda vede teplo mnohem líp než vzduch, takže propocené tričko ochlazuje dál i ve chvíli, kdy tělo přestalo vyrábět teplo pohybem.

Podceňovaná bývá studená země. Sedící nebo ležící člověk ztrácí teplo do podložky rychleji než do vzduchu. Právě tudy odchází nejvíc tepla u lidí, kteří po úrazu museli zůstat na místě. K tomu se přidá únava a prázdný žaludek. Tělo se ohřívá třesem a ten stojí energii. Když energie dojde, třes ustane a s ním i vlastní topení.

Ohrožený tedy nebývá turista v mrazu, ale ten, kdo se zpotil, pak se zastavil a nemá do čeho se převléknout. Co s sebou brát, aby k tomu vůbec nedošlo, shrnuje seznam vybavení na turistiku.

Fáze a jejich příznaky

Lehké podchlazení pozná i laik. Postižený se výrazně třese, mluví hůř než obvykle, nezvládne zapnout přezku nebo zavázat boty. Bývá bledý, má husí kůži a stěžuje si na chlad.

Vědomí má zachované, jen zpomalené.

Druhá fáze je zrádnější. Třes ustává, protože tělu dochází energie na to, aby se třáslo. Vypadá to jako zlepšení a bývá to nejnebezpečnější okamžik celého průběhu. Člověk je apatický, odpovídá jednoslovně, přestává vnímat, co se kolem děje, a chce si sednout. Chůze je vratká, kroky nejisté.

Jasný signál, že už je zle, je paradoxní svlékání. Podchlazený si začne sundávat bundu nebo čepici, protože mu je subjektivně horko. Když tohle uvidíte, jednáte s těžkým stavem.

V nejtěžší fázi je postižený v bezvědomí. Dech je pomalý a mělký, tep špatně hmatný, kůže studená a ztuhlá. Takový člověk může působit jako mrtvý, i když mrtvý není.

V horské medicíně se proto drží zásada, že podchlazeného nelze prohlásit za mrtvého, dokud není ohřátý.

Podchlazení, nebo omrzlina

Tyhle dva stavy se pletou, přestože se řeší jinak.

Podchlazení je celotělová záležitost. Klesá teplota jádra a ohrožené je srdce a mozek.

Omrzlina je místní poškození tkáně chladem. Postihuje prsty na rukou a nohou, uši, nos a tváře, tedy části, kterým tělo při chladu přiškrtí přívod krve jako prvním. Kůže je bílá až voskově žlutá, na dotek tvrdá a necitlivá. Bolet začne až při zahřívání.

Člověk s omrzlými prsty může mít teplotu jádra úplně v pořádku. A naopak, těžce podchlazený nemusí mít jedinou omrzlinu.

Když nastanou obě věci naráz, řeší se nejdřív podchlazení. Omrzlé prsty počkají, zastavené srdce ne. Pozor také na starou radu, že se omrzlé místo tře sněhem. Netře. Poškozená tkáň se tím jen rozdrtí.

První pomoc u lehkého podchlazení

První krok není zahřívání. Je jím zastavení dalších ztrát.

Dostaňte člověka z větru a z mokra. Stačí závětří za skálou, kosodřevina, chata nebo auto. Mokré vrstvy jdou dolů a nahradí je suché, i kdyby to měla být vaše náhradní mikina. Izolujte postiženého od země. Karimatka, batoh nebo složená bunda pod tělem udělají víc než další vrstva navrch. Hlavu a krk zabalte taky.

Až pak přijde na řadu teplý slazený nápoj. Cukr v něm je stejně podstatný jako teplota, protože třesoucí se sval potřebuje čím pálit. Nápoj má být teplý, ne vroucí. Podávejte ho jen člověku, který je při vědomí, dokáže sedět a bezpečně polykat.

Pokud postižený zvládne chůzi, nechte ho jít. Svalová práce je u lehkého podchlazení nejrychlejší zdroj tepla. To platí ale opravdu jen v první fázi, dokud se člověk třese a normálně komunikuje.

Prevence sedí přesně tady. Suchá náhradní vrstva a nepromokavá bunda v batohu zastaví lehké podchlazení dřív než cokoli jiného. Jak si vrstvy poskládat, rozebírá návod na vrstvení oblečení, a co dalšího by v batohu nemělo chybět, projde checklist na jednodenní túru.

Proč u podchlazení nikdy alkohol

Panák na zahřátí je nejhouževnatější mýtus první pomoci v horách.

Alkohol rozšíří cévy v kůži. Teplá krev z jádra se rozlije do končetin a člověk pocítí příjemné teplo. Jenže právě z povrchu těla teplo uniká, takže se jádro ochladí rychleji než předtím. Pocit tepla je klam a ochlazování mezitím pokračuje.

Alkohol k tomu tlumí třes a zhoršuje úsudek. Podchlazený už tak nemyslí jasně a po alkoholu úplně přestane vnímat, že je v maléru.

S cigaretou je to jinak, ale taky ne dobře. Nikotin cévy naopak stahuje a prstům ohroženým omrzlinou nepomůže.

U těžkého podchlazení hlavně nehýbat

Od druhé fáze se postup obrací. Aktivní zahřívání zvenku se vynechává a jde se po tom, aby se stav nezhoršil. S postiženým manipulujte co nejméně a co nejšetrněji. Podchlazené srdce je citlivé a prudký pohyb, tahání za končetiny nebo posazování mohou spustit poruchu srdečního rytmu. Nechte ho ležet naplocho.

Nemasírujte ruce a nohy. Ve svalech končetin stojí studená krev a masáž ji vžene zpátky do jádra. Teplota jádra pak ještě klesne, tomu se říká afterdrop. Ze stejného důvodu nepatří podchlazený do horké vany ani k rozpálenému topení. Cíl je pasivní zahřívání jádra.

Mokré vrstvy nahraďte suchými, pokud to jde bez velké manipulace, a postiženého zabalte. Izotermická fólie, spacák, deka, bunda, cokoli, co udrží teplo. Fólie sama o sobě nestačí, izoluje málo a funguje hlavně jako svrchní vrstva proti větru a mokru, pod tělo patří izolace od země. Čím se izolační schopnost jednotlivých typů liší, řeší srovnání spacáků.

Do úst nedávejte nic. Ani nápoj, ani jídlo, ani lék. Při zhoršeném vědomí hrozí vdechnutí.

Sledujte dech. U podchlazeného bývá tak pomalý a mělký, že ho poznáte až po delším pozorování, klidně tedy sledujte půl minuty. Když postižený nedýchá normálně, začněte s resuscitací a pokračujte, dokud nedorazí pomoc.

Kdy volat pomoc

Na českých horách volejte Horskou službu na číslo 1210, ze zahraniční SIM karty ve tvaru +420 1210. Mimo horské oblasti a všude, kde si nejste jistí, funguje tísňová linka 112 a záchranná služba na čísle 155. Volejte, jakmile nastane cokoli z tohohle:

  • postižený se přestal třást, i když je pořád v chladu
  • odpovídá zmateně, je apatický nebo se mu plete řeč
  • nezvládne jít o vlastních silách
  • byť jen na chvíli ztratil vědomí
  • začal si sundávat oblečení
  • nemáte ho jak dostat do závětří a do sucha v rozumném čase

S voláním nečekejte, až se stav zhorší. Záchrana v horském terénu trvá dlouho i za dobrého počasí a čas, který získáte včasným telefonátem, se pak nedá dohnat.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba je hodnotit stav podle toho, co postižený říká. Podchlazený člověk skoro vždycky tvrdí, že mu nic není a že to dojde. Řiďte se tím, co vidíte, ne tím, co slyšíte.

Druhá chyba je vsadit všechno na zahřívání a zapomenout na zastavení ztrát. Termoska nespraví člověka, který dál sedí ve větru na studeném kameni.

Nepodceňujte mokro nad nulou. Déšť, vítr a únava dostanou člověka do potíží spolehlivěji než suchý mráz, protože do mrazu se lidé oblékají opatrněji a počítají s ním.

Zvláštní pozor si dejte u dětí a u lidí s nízkou tělesnou hmotností, menší tělo má vůči svému objemu větší povrch a chladne rychleji. Prochladne dřív než dospělý ve stejně teplé bundě. A poslední věc. Tenhle text je orientační pomůcka, ne náhrada výcviku první pomoci ani pokynů operátora tísňové linky. Když s dispečerem mluvíte, řiďte se tím, co vám řekne on.

Shrnutí

U podchlazení rozhoduje jedna otázka: třese se ještě, nebo už ne. Dokud se třese a normálně mluví, dostaňte ho ze zimy a z mokra, převlékněte do suchého, dejte teplý slazený nápoj a nechte ho hýbat se. Jakmile třes ustal, chování se změnilo nebo je postižený zmatený, přestaňte s aktivním zahříváním, zabalte ho, nehýbejte s ním a volejte 1210 nebo 112.

Alkohol nepatří do žádné z těch fází.

Před další túrou udělejte jednu drobnost. Podívejte se, jestli máte v batohu suchou náhradní vrstvu a izotermickou fólii. Fólie neváží skoro nic a suchá vrstva zabere málo místa. Rozhodují ale o tom, jestli budete lehké podchlazení řešit rovnou na místě, nebo čekat na Horskou službu.