Nejhorší je ta chvíle, kdy stojíte půl hodiny pod vrcholem, mrak nad hřebenem se mezitím zvedl o polovinu a vy počítáte, jestli to ještě stihnete. Odpověď bývá stejná. Nestihnete.
Rozhodnutí o bouřce se totiž nedělá na hřebeni. Dělá se ráno nad mapou a předpovědí, kdy má člověk ještě všechny možnosti otevřené.
Bouřku poznáte předem
Letní bouřky v našich horách vznikají z tepla. Vzduch se přes den prohřeje, začne stoupat a odpoledne z něj vyroste bouřkový oblak. Odtud plyne stará zásada, že se na hřebeny chodí brzy ráno a že se v horkém dni plánuje otočka na poledne, ne na pozdní odpoledne.
Než vyrazíte, projděte si výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu. Ten vydává varování před silnými bouřkami s předstihem a pro plánování túry je to nejlevnější informace, jakou dostanete. Výstraha na odpoledne neznamená, že do té doby máte klid, znamená, že si máte nechat rezervu.
Do plánu patří ještě jedna věc, na kterou se běžně zapomíná. Podívejte se předem, kde z hřebene vedou sestupové cesty a jak daleko od sebe jsou. Na některých našich hřebenech odbočíte dolů po půlhodině chůze, jinde vás od nejbližší cesty do údolí dělí dvě hodiny.
Tenhle rozdíl rozhoduje o tom, jestli si můžete dovolit vyrazit později.
V terénu sledujte tvar oblaků. Neškodná kupovitá oblačka mají plochý spodek a ostré obrysy. Když se z takového oblaku začne stavět svislá věž a její vršek se rozcuchá do vláken, je rozhodnuto. Zbytek signálů přijde rychle za sebou: vítr se otočí, teplota spadne, ozve se nárazový chladný poryv, ztichnou ptáci.
Nespoléhejte se na to, že bouřku uvidíte přicházet. Za hřebenem se schová celá buňka a vy ji zahlédnete až ve chvíli, kdy jste nahoře a nad druhou stranou.
Tři sekundy na kilometr
Zvuk urazí kilometr zhruba za tři sekundy. Když uvidíte blesk, začněte počítat a při zahřmění vydělte počet sekund třemi. Vyjde vám vzdálenost v kilometrech.
Devět sekund tedy znamená přibližně tři kilometry, šest sekund dva. Podstatnější než jedno číslo je vývoj. Když se interval s každým dalším úderem zkracuje, bouřka jde na vás a vy máte přesně tolik času, kolik potřebujete na sestup. Tenhle výpočet má jeden háček. Blesk může udeřit i několik kilometrů od jádra bouřky, klidně do místa, kde ještě neprší a nad hlavou je světlé nebe. Vzdálenost proto neříká, že jste v bezpečí. Říká jen, kolik času vám zbývá.
Po posledním zahřmění počkejte zhruba půl hodiny, než se vrátíte do otevřeného terénu. Bouřky chodí v buňkách a druhá vlna často dorazí krátce po tom, co se první uklidnila. Nejvíc lidí to nachytá právě tady, protože po deseti minutách ticha a prvním kousku modré působí návrat na hřeben rozumně.
Dolů, a hned
Blesk hledá nejvyšší bod. Na hřebeni, na vrcholu i na holé pláni jste tím bodem vy.
První reakce má být sestup. Ne dokončit posledních sto metrů převýšení, ne udělat rychlou fotku z vrcholu. Dolů z exponovaného terénu. Každých sto metrů níž zmenšuje riziko a zvyšuje šanci, že najdete něco lepšího než holou trávu.
Sestupujte svižně, ale ne bezhlavě. Mokrá skála a rozbahněná pěšina se po prvních minutách deště chovají úplně jinak než před hodinou. Zlomený kotník uprostřed bouřky je horší situace než promočené oblečení. Zvlášť opatrně se chovejte na jištěných úsecích. Ocelové lano ferraty vede proud a v bouřce se z něj stává to poslední, čeho se chcete držet. Když už na takovém úseku jste, dostaňte se z něj co nejrychleji a nezdržujte se přerovnáváním výstroje.
Cílem je členitější terén níž, ideálně hustý les nebo horská chata. Auto se zavřenými dveřmi je také dobrý úkryt, jen do něj většinou vede dlouhá cesta.
Když se dostanete pod střechu, jděte dovnitř a nezůstávejte stát na terase ani ve vratech. Kovového zábradlí, okapů a vodovodních kohoutků se během bouřky nedotýkejte.
Kam se nechodí
Několik míst v bouřce vypadá jako úkryt a není:
- osamocený strom uprostřed louky nebo na hřebeni
- okraj lesa, kde jsou stromy nejvyšší a nejvíc vystavené
- převisy, skalní výklenky a vchody do jeskyní
- vrcholové kříže, rozhledny, seníky s plechovou střechou, stožáry a lanovky
- vodní plochy, plesa, koryta potoků a mokré rokle
- vyvýšené hrany, sedla a otevřené planiny
Převis si zaslouží vysvětlení, protože láká ze všech nejvíc.
Když blesk udeří do skály nad vámi, proud teče po povrchu dolů. V místě, kde se skála zalomí, může přeskočit vzduchem přes mezeru, a vy stojíte přesně v ní. Stejný problém má vchod do jeskyně. Bezpečno bývá až několik metrů uvnitř, což u mělkého výklenku ve stěně nikdy neplatí.
Voda vede proud dobře. Mokrá rokle, koryto potoka i břeh horského plesa jsou tedy špatné místo, i když se v nich dá schovat před deštěm. Nepatří tam ani mokrý svah, po kterém stéká voda.
Hustý stejnoměrný les je naopak jedna z lepších možností, které v našich horách máte. Držte se dál od nejvyšších stromů a nezůstávejte na okraji porostu, kde se hranice lesa a louky chová podobně jako osamocený strom.
Když už není kam
Když vás bouřka zastihne v otevřeném terénu a do lesa je to daleko, zbývá poloha, která riziko zmenší. Neodstraní ho.
Přikrčte se do dřepu. Chodidla u sebe, váhu na špičkách, hlavu dolů, ruce přes uši. To podstatné jsou chodidla u sebe. Když blesk udeří poblíž, proud se šíří zemí do stran a mezi dvěma vzdálenými body vzniká napětí. Rozkročené nohy ho svedou přes tělo.
Nelehejte si. Vleže máte se zemí největší možný kontakt a napětí projde celým trupem.
Pod nohy dejte něco, co proud nevede. Poslouží karimatka, svinuté lano nebo batoh bez kovové výztuhy. Trekové hole, cepín a další kovové věci položte pár metrů stranou a v žádném případě je nedržte nad hlavou. Na tom, jestli máte na popruhu kovovou přezku, tolik nesejde.
Rozhoduje, kde stojíte a jak.
Ve skupině se rozestupte. Několik metrů mezi lidmi stačí, aby jeden úder nezasáhl všechny naráz a někdo mohl ostatním pomoct. S dětmi to znamená domluvit se předem, protože v dešti a hluku se instrukce vysvětluje špatně.
Deštník nechte v batohu. Kovová konstrukce nad hlavou je přesně to, čemu se snažíte vyhnout.
Když někoho zasáhne blesk
Volejte 1210, tísňovou linku Horské služby ČR. Funguje celoročně a operátor zná přístupové cesty v daném pohoří. Když se na 1210 nedovoláte, zkuste 112.
Do hovoru patří co nejpřesnější popis místa, počet zraněných a jejich stav. Máte-li v telefonu mapu se souřadnicemi, přečtěte je operátorovi. Pak se řiďte jeho pokyny a zůstaňte na příjmu. Zasažený člověk v sobě nedrží žádný náboj a můžete se ho bez obav dotknout. Dál postupujte podle běžných zásad první pomoci, které učí kurzy Českého červeného kříže. Tenhle článek první pomoc neřeší do detailu a nenahradí ani kurz, ani záchranáře.
Na co si dát pozor
Předpověď se v horách posouvá o hodiny a rozdíl mezi návětrnou a závětrnou stranou hřebene bývá větší, než čekáte. Rezervu si nechávejte v čase, ne v optimismu.
Po bouřce přichází druhý problém. Jste promoklí, fouká a teplota po přechodu fronty spadne rychle. Podchlazení začíná nenápadně, třesem a zpomaleným uvažováním, a člověk si ho na sobě všimne poslední.
Suchá vrstva v batohu je proti tomu jednodušší obrana než cokoli jiného, takže se vyplatí mít vrstvení oblečení promyšlené předem.
Pláštěnka patří do horní části batohu, ne pod spacák. Když ji vytahujete až ve chvíli, kdy jste mokří, přišla pozdě. Co všechno má být na jednodenní túře po ruce, shrnuje checklist do batohu na den, a kam se co v batohu ukládá, řeší návod na balení.
Sestup po bouřce trvá déle, než odhadnete. Mokrý terén zpomaluje a nízká oblačnost ubírá světlo i hodinu před soumrakem. Čelovka váží pár desítek gramů a právě v téhle situaci rozhoduje o tom, jestli půjdete dál, nebo zůstanete stát.
Telefon si hlídejte nabitý. V chladu a vlhku kapacita baterie klesá a vy ho můžete potřebovat na hovor, který se protáhne.
A ještě jedna věc. Když se rozhodnete otočit, otočte se celá skupina. Rozdělený tým v bouřce je horší varianta než dvě hodiny mrzutosti z nedokončené túry.
Shrnutí
Nejvíc rozhoduje ráno. Když ČHMÚ hlásí na odpoledne bouřky, naplánujte otočku na poledne a hřeben si nechte na jiný den.
Když vás bouřka přesto zastihne, jděte dolů a pryč z hřebene. Vyhněte se osamoceným stromům, okraji lesa, převisům a vodě. Jestli není kam, přikrčte se do dřepu s chodidly u sebe na něčem, co nevede proud, a počkejte.
Pro koho tenhle postup nestačí: pro skupinu s malými dětmi, pro pomalejší chodce a pro každého, kdo má před sebou dlouhý hřebenový přechod bez únikové cesty. Tam se riziko neřeší polohou v dešti, ale tím, že se v bouřkový den nevyrazí.
