Zlomený kotník na hřebeni vypadá jinak než pád na chodníku před domem. Nikdo vám nepředá odpovědnost, sanitka za osm minut nepřijede a telefon ukazuje jednu čárku. První pomoc v přírodě stojí na dvou věcech: udělat rychle to málo, co opravdu rozhoduje, a co nejdřív zavolat o pomoc. Všechno ostatní je čekání, které bývá delší, než si lidé představují.

Nejdřív se rozhlédněte

Než k ležícímu člověku doběhnete, podívejte se, proč tam leží. Uvolněný kámen ve strži, zledovatělý trávník, sráz kousek pod pěšinou, sjezdovka nad vámi, silnice za zatáčkou. Když spadl on, může spadnout i ten, kdo pro něj jde.

Zachránce, který se sám zraní, situaci nezdvojnásobí. Zhorší ji několikanásobně, protože pak už nikdo nemůže volat, hlídat dýchání ani jít naproti záchranářům.

Pár vteřin věnujte i sobě. Rukavice z lékárničky si vezměte vždycky, když teče krev. Když je nemáte, poslouží igelitový sáček od svačiny.

A ještě něco. Rozdělte si role hned na začátku. Jeden člověk ošetřuje, druhý volá a mluví s dispečinkem, třetí připraví oblečení a fólii. Když se do všeho hrnou všichni najednou, neudělá se pořádně nic.

Třicet vteřin, které určí zbytek

Základní otázka zní jednoduše: reaguje a dýchá normálně?

Oslovte zraněného nahlas a jemně mu zatřeste rameny. Když nereaguje, uvolněte mu dýchací cesty záklonem hlavy: jednu ruku na čelo, dva prsty pod bradu. Pak se skloňte a asi deset vteřin sledujte, jestli se zvedá hrudník, a poslouchejte, jestli slyšíte dech na tváři.

Pozor na lapavé dechy. Ojedinělé chrčivé nádechy krátce po zástavě oběhu vypadají jako dýchání, ale nejsou. Národní zdravotnický informační portál to shrnuje jednou větou: kdo nereaguje a nedýchá normálně, je člověk s náhlou zástavou oběhu. V ten okamžik volejte. Telefon dejte na hlasitý odposlech a položte ho vedle sebe, ať máte obě ruce volné.

Když nedýchá

Resuscitace je jediná věc, kterou v terénu nezastoupí nic jiného. Zraněného položte na záda na co nejtvrdší podklad, klekněte si k němu z boku a dlaň jedné ruky opřete o střed hrudníku, druhou položte na ni. Ruce mějte propnuté v loktech a tlačte vahou horní části těla, ne silou paží.

Podle NZIP se u dospělého stlačuje do hloubky 5 až 6 cm, frekvencí 100 až 120 stlačení za minutu, a po každých 30 stlačeních následují dva umělé vdechy. U dětí je poměr 15 stlačení a 2 vdechy, hloubka zhruba třetina předozadního průměru hrudníku. Když si na dýchání z úst do úst netroufáte nebo k tomu nemáte pomůcku, stlačujte hrudník bez přestávek. Samotné stlačování má smysl a je nesrovnatelně lepší než nic.

Je to dřina. Po dvou minutách se kvalita stlačení zhoršuje, aniž si to člověk uvědomí, takže pokud jste ve dvou, střídejte se. Výměna má trvat pár vteřin.

Dispečer tísňové linky vás celou dobu vede po telefonu a počítá s tím, že jste laik. Nemusíte nic umět zpaměti, musíte se dovolat a poslouchat.

Automatický defibrilátor v lese nenajdete, ale na horských chatách, v areálech a u některých informačních center bývá. Jejich databázi má v sobě aplikace Záchranka.

Bezvědomí, které dýchá

Jiná situace: člověk nereaguje, ale dýchá normálně. Tady hrozí hlavně to, že se udusí vlastním jazykem nebo zvratky.

Uložte ho do zotavovací polohy na bok, hlavu mírně zakloňte a obličej nasměrujte k zemi. Pak kontrolujte dýchání zhruba každou minutu, protože se může kdykoliv zhoršit.

Podložte ho. Země odebírá teplo mnohem rychleji než vzduch, i v létě. Karimatka, batoh nebo bunda pod tělem udělají víc než přikrývka shora.

Nic mu nedávejte pít ani jíst, i kdyby na chvíli otevřel oči a chtěl to.

Krvácení zastaví tlak, ne obvaz

Silné krvácení z rány řešte tlakem přímo na ni. Přiložte složený obvaz, kus čisté látky nebo alespoň vlastní dlaň v rukavici a tlačte. Držte to, nepokládejte a nekontrolujte každých pár vteřin, jestli to zabralo.

Když obvaz prosákne, nesundávejte ho. Přidejte další vrstvu a tlačte dál. Odstraněním prosáklého obvazu strhnete sraženinu, která se právě začala tvořit.

Poraněnou končetinu zvedněte nad úroveň srdce, pokud to zranění dovolí a nezpůsobí to bolest navíc.

Škrtidlo přichází na řadu tehdy, když tlakem silné krvácení z končetiny zastavit nejde. Nasazuje se nad ránu, dotahuje se, dokud krev neustane, a čas nasazení si zapište, klidně fixou na kůži zraněného. Improvizované škrtidlo ze šátku a klacku funguje, ale je široké málo a bolí.

Berte ho jako poslední možnost, ne jako první krok.

Zabodnutou větev, hrot hole nebo střep nechte v ráně. Obložte je kolem dokola srolovanou látkou a zafixujte. Vytažením se krvácení obvykle rozjede naplno.

Odřeniny a mělké rány stačí opláchnout pitnou vodou z láhve a krýt. Potok na to není.

Zlomeniny, vymknutí a oteklé kotníky

Zlomeninu ani vykloubený kloub nenapravujte. Znehybněte končetinu v poloze, ve které je, a dlahu veďte přes kloub nad zlomeninou i pod ní. Otok chlaďte přes textilii, nikdy ne studeným předmětem přímo na kůži.

Otevřenou zlomeninu, tedy takovou, kde kost porušila kůži, jen sterilně kryjte. Netlačte na vyčnívající kost a netlačte ji zpět. Tohle je jednoznačný důvod k telefonátu.

Podvrtnutý kotník je nejčastější úraz na značce a řeší se jinak.

Pokud má člověk sejít dolů po svých, botu mu nechte zavázanou. Bota drží kotník a na oteklou nohu se už podruhé nenavlékne. Rozvázat ji můžete až v autě.

Zbytek skupiny mezitím přerozdělí obsah jeho batohu a někdo mu půjčí hůl. Rychlost celého sestupu se od té chvíle řídí podle něj.

Když nohu nejde zatížit vůbec ani po chvíli klidu, netlačte na to. Sestup po jedné noze na kamenité pěšině obvykle skončí druhým úrazem.

Čím to v terénu nahradíte

Skoro nic z toho, co je v učebnici, s sebou nemáte. Skoro všechno jde nahradit. Trekové hole svázané k sobě dají dlahu na nohu. Svinutá pěnová karimatka obtočená kolem předloktí nebo kolem lýtka drží tvar a je měkká. Šátek, buff nebo rukáv od trička poslouží jako závěs na ruku. Batoh podložený pod kolena nebo pod záda udělá z kamenité pěšiny snesitelné místo k ležení.

Izotermická fólie váží pár gramů a v batohu ji ani nenajdete, dokud ji nepotřebujete. Stříbrná strana patří k tělu, zlatá ven. Lepicí páska omotaná v pár vrstvách kolem trekové hole nebo kolem tužky nezabere místo a spraví toho překvapivě hodně: fixaci dlahy, prasklý pásek batohu, puchýř přelepený přes náplast.

Improvizace má ale hranici. Cílem není zranění vyléčit, ale dostat zraněného v pořádku do rukou záchranářů.

Jak zavolat pomoc, aby dorazila na správné místo

V horských oblastech volejte Horskou službu ČR na číslo 1210, ze zahraniční sítě +420 1210. Jinde v přírodě vytočte 155, případně 112. Všechny linky fungují nonstop a jsou bezplatné.

Dispečer potřebuje čtyři věci: kde jste, co se stalo, kolik je zraněných a v jakém jsou stavu. Polohu řekněte co nejpřesněji. Nejlepší jsou GPS souřadnice z mapy v telefonu, hned po nich název vrcholu nebo rozcestníku, číslo turistické značky a odhad, jak daleko a kterým směrem od něj jste. Zmiňte i počasí a viditelnost. Rozhoduje to o tom, jestli může letět vrtulník, nebo jde skupina pěšky a bude to trvat hodiny.

Nezavěšujte první. Dispečer často doplňuje otázky nebo vás vede při ošetření.

Aplikace Záchranka odešle vaši polohu sama a má samostatné tlačítko pro přivolání horské služby. Provozuje ji spolek Záchranka a stažení se vyplatí ještě doma, ne až v terénu bez signálu.

Baterie je slabé místo celého plánu. Mezi hovory zapněte letový režim, stáhněte jas a v mrazu noste telefon ve vnitřní kapse blíž k tělu. Když chodíte na delší trasy, přibalte i malý záložní zdroj. Co od něj čekat v chladu, rozebírá návod, jak vybrat powerbanku.

Nemáte signál? Vyjděte o kus výš nebo na otevřené místo. Tísňové volání se v Česku spojí i přes síť jiného operátora.

Když se hovor nedaří, zkuste SMS, ta projde i při slabém signálu.

Než dorazí pomoc

Tady se dělá nejvíc chyb. Zraněný je ošetřený, telefon zvládnutý, a pak se čeká.

Zima přijde dřív, než čekáte. Nehybný člověk po úraze prochládá rychle i v patnácti stupních, a ve stresu to nemusí ani vnímat. Podložte ho, přikryjte vším, co skupina má, a nasaďte mu čepici. Mokré vrstvy vyměňte za suché, pokud to jde bez zbytečného hýbání. Kdo si není jistý, co pod bundou funguje a co ne, najde vysvětlení v článku o tom, jak vrstvit oblečení.

Mluvte s ním. Klidná věta o tom, že už jste volali a pomoc je na cestě, sníží paniku líp než mlčení a nervózní pohledy na hodinky.

Zapište si čas úrazu, co jste udělali a v kolik. Záchranáři se na to ptají a lidský odhad času se pod stresem posouvá o desítky minut.

Označte místo. Pestrá bunda položená na kameni, batoh na pěšině, v šeru čelovka blikající směrem k údolí. Jestli je vás víc, pošlete jednoho člověka na místo, kam záchranáři dorazí, aby je navedl.

Zraněného nenechávejte samotného, pokud to není nutné. Když ano, mělo by být jasné, kdy a odkud se ten člověk vrátí.

Stavy, které mají vlastní postup

Část potíží v terénu se neřeší obvazem a stojí za samostatný text. Aspoň v hrubých rysech:

  • Podchlazení. Prochladlý člověk se přestává třást, mluví zpomaleně a je apatický. Do tepla ho dostávejte pozvolna, netřete mu končetiny a nedávejte alkohol. Ten prokrví kůži a tělesné jádro ochladí ještě víc.
  • Puchýře. Řeší se ve chvíli, kdy to začne tlačit, ne až se udělá bublina. Přelepení na první nepříjemný pocit ušetří několik hodin kulhání.
  • Klíště. Vytahuje se co nejdřív, kývavým pohybem, bez mastí a bez otáčení. Místo si potom pár týdnů hlídejte.
  • Bodnutí hmyzem. Většinou stačí chlazení. Otok v obličeji nebo v krku, dušnost a rozšířená vyrážka jsou důvod okamžitě volat 155. Kdo o své alergii ví, nosí pero s adrenalinem a skupina by měla vědět, kde ho má.
  • Přehřátí. Do stínu, uvolnit oblečení, chladit šíji a zápěstí a doplňovat tekutiny po malých dávkách. Zmatenost nebo horká suchá kůže patří na tísňovou linku.
  • Úder do hlavy. Krátká ztráta vědomí, zvracení, dvojité vidění nebo zmatenost znamenají lékaře, i když se člověk po pár minutách cítí dobře.
  • Uštknutí zmijí. Ránu nevysávejte a nezaškrcujte. Postiženého uklidněte, končetinu nechte v klidu a volejte 155.

Lékárnička, která něco unese

Krabička s pěti náplastmi za devadesát korun vyřeší odřené koleno a nic víc. Do batohu na celý den patří elastické obinadlo, dva sterilní krycí obvazy, náplast v roli, dezinfekce, rukavice, nůžky, pinzeta na klíště a izotermická fólie.

Doplňte ji o to, co se týká vás a vaší skupiny. Osobní léky, antihistaminikum, adrenalinové pero u alergika, léky na cukrovku. Ostatní by měli vědět, kdo co má a kde to v batohu leží.

Cizímu člověku léky nepodávejte, ani obyčejné tabletky proti bolesti. Nevíte o jeho alergiích a o tom, co už dnes bral.

Lékárnička patří tam, kam se dostanete bez vysypání batohu, tedy do horního víka nebo do boční kapsy. Rozvržení obsahu rozebírá návod, jak zabalit batoh, a co všechno má být na den v batohu shrnuje checklist na jednodenní túru.

Jednou za rok lékárničku otevřete a projděte. Náplasti ztrácejí lepivost, dezinfekce má expiraci a fólie roztržená při minulém výletu se sama nespraví.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba je odklad telefonátu. Skupina půl hodiny zkouší, jestli to zraněný ještě rozejde, a mezitím se stmívá a ochlazuje. Zavolat se dá vždycky, dispečer sám poradí, jestli výjezd potřebujete, nebo si vystačíte sami. Druhá chyba je hýbání se zraněným, když to není nutné. Přesunout ho má smysl ve dvou případech: hrozí mu na místě další nebezpečí, nebo nedýchá a potřebujete ho položit na záda.

Pozor i na plán typu „my půjdeme napřed a sejdeme se dole”. Zraněný člověk sám v terénu je horší varianta než pomalý sestup celé skupiny.

Text nenahradí kurz. Zotavovací poloha ani stlačování hrudníku se z článku nenaučí, protože rozhoduje pohyb rukou, ne popis. Kurzy první pomoci pořádá Český červený kříž a jsou levnější než většina vybavení, které v batohu nosíte. A poslední věc. Strach z toho, že něco pokazíte, je horší než nedokonalé provedení. Neposkytnutá první pomoc je jediná varianta, po které zraněnému nepomůže nikdo.

Shrnutí

Postup je pořád stejný: bezpečí místa, kontrola vědomí a dýchání, telefonát, ošetření, teplo. Když člověk nereaguje a nedýchá normálně, začněte stlačovat hrudník a nechte se vést dispečerem. Krvácení zastavujte tlakem, končetiny znehybněte v poloze, ve které jsou, a raději dřív než později vytočte 1210 nebo 155.

Dvě věci udělejte, ještě než příště vyrazíte. Doplňte si lékárničku a stáhněte aplikaci pro tísňové volání. Obojí zabere čtvrt hodiny doma a v terénu už na to nebude čas.