Prodejce vám nabídne botu s tuhou podešví, protože vypadá odolně, a vy v ní pak celý den po lesní pěšině stěží dojdete. Značení A až D u turistické obuvi říká, jak moc se podešev ohýbá a pro jaký terén je stavěná. Není to oficiální norma, spíš zvyklost, které rozumí většina prodejců i výrobců.
Co značení A až D vlastně říká
Písmena popisují tuhost podešve a midsole, tedy vrstvy mezi svrškem a chodidlem. Nejde o závaznou normu jako ISO nebo EN, je to zvyklost, kterou používá řada výrobců a prodejců napříč trhem, aby se boty daly rychle porovnat podle katalogu.
Přesné hranice mezi kategoriemi se u jednotlivých značek mírně liší. Konkrétní zařazení modelu proto vždycky najdete v popisu u výrobce, tabulka níž slouží jako orientace, ne jako přesná definice.
Vedle písmen A až D se u horolezecké a vysokohorské obuvi potkáte ještě s jiným systémem, značením B0 až B3. Funguje na podobném principu, jen jemněji odstupňovaném, a používá ho víc výrobců technické horolezecké obuvi. B0 jsou měkké boty bez kompatibility s mačkami, B1 zvládne jen lehké řemínkové mačky, B2 odpovídá zhruba naší kategorii B/C až C s poloautomatickými mačkami a B3 pak nejtužší obuvi srovnatelné s kategorií D. Když narazíte na obchod, který místo A až D používá B0 až B3, logika zůstává stejná, jen je jemnější.
Čtyři kategorie a k čemu se hodí
A je lehká turistická a vycházková obuv s měkkou podešví. Boty se ohýbají skoro v polovině chodidla. Patří na značené cesty, lesní pěšiny a jednodenní výlety s lehkým batohem.
A/B a B pokrývají běžné treky. Podešev je pevnější, ohýbá se míň, ale pořád zvládne rovnou chůzi bez zbytečné námahy lýtek. Tahle třída dělá pro většinu turistů po Česku nejvíc smysl.
B/C a C jsou tužší trekové boty pro náročnější horský terén, suť a delší výstupy s nákladem. Podešev se ohýbá jen v přední třetině a boty v této třídě umožňují nasadit poloautomatické mačky, tedy typ s páskovým nebo hybridním úchytem na patě.
D je vysokohorská a expediční obuv s velmi tuhou podešví, prakticky bez ohybu. Nabízí plnou kompatibilitu s mačkami, včetně plně automatických, se zaklapávací patou i špičkou. Na běžné turistice v ní budete chodit jako v lyžařských botách.
Referenční karta
| Kategorie | Terén | Mačky |
|---|---|---|
| A | Vycházky, značené cesty, lesní pěšiny | Ne |
| A/B, B | Běžné treky, mírně kamenitý terén | Ne |
| B/C, C | Náročný horský terén, suť, delší výstupy | Poloautomatické |
| D | Vysokohorská a expediční turistika, ledovec | Plně automatické |
Jak tuhost poznat rukama
Nemusíte věřit jen popisku na krabici. Chytněte botu za špičku a za patu a zkuste ji ohnout. Bota kategorie A se ohne skoro v polovině. Tužší modely kategorie B a C se ohnou jen v přední třetině.
Nejtužší boty kategorie D se neohnou téměř vůbec, jako byste zkoušeli ohnout lyžařskou botu.
Zkouška trvá pár vteřin a v obchodě ji zvládne udělat kdokoli. Je spolehlivější, než spoléhat se na to, že prodejce zná přesně, jak výrobce svoje boty zařadil.
Kompromis, který se s tuhostí platí
Tužší podešev chrání chodidlo před tlakem kamenů a lépe drží na malých stupech ve skále. Za to se platí hmotností a únavou lýtek, protože noha se s tuhou podešví míň přirozeně odvíjí při chůzi.
Měkčí podešev je pohodlnější na cestách a míň unaví na rovině, ale na ostrém kamení skrz ni ucítíte každou hranu. Nejlepší kategorie neexistuje. Existuje jen kategorie, která sedí terénu, po kterém skutečně chodíte.
Na co si dát pozor
Nekupujte tužší botu, než potřebujete, jen proto, že vypadá odolněji. Na značených cestách po Česku vás kategorie C nebo D akorát unaví a nic vám nepřidá.
Naopak na terén s mačkami tuhost podešve nepodceňujte. Měkká podešev se pod mačkou kroutí, mačka se uvolňuje a přestává držet, což je přesně ta chvíle, kdy hrozí pád na ledu. Kompatibilitu mačky s konkrétní botou si vždycky ověřte přímo u prodejce, ne jen podle písmenka na krabici.
Pohyb na ledovci nebo ve vysokohorském terénu má svoje rizika, která žádná bota sama nevyřeší. Před výstupem ověřte podmínky a v případě nehody volejte Horskou službu na čísle 1210, případně tísňovou linku 112.
Nejčastější omyly při výběru
První omyl zní „tužší znamená lepší“. Tuhá bota vám nic nepřidá, dokud nepotřebujete mačky nebo nenosíte těžký náklad v kamení. Druhý omyl je víra, že písmeno je záruka. Jedna značka označí botu jako C, jiná skoro stejnou jako B/C a hranice si každá určuje po svém. Srovnávejte proto popis, hmotnost a hlavně výsledek zkoušky ohybem, ne jen písmeno.
Třetí omyl se týká sezony. Mráz může podešev ztužit, takže bota, která se v obchodě ohýbala příjemně, na zmrzlé zemi klape a špatně se odvíjí. Zkoušejte ji proto v ponožkách, ve kterých půjdete na túru, a se stélkami, které do ní dáte.
Jak boty zkoušet v obchodě
Choďte do obchodu odpoledne. Noha během dne mírně otéká, takže ráno vám bota sedí jinak než večer. Počítejte s tím, že tuhá podešev odpouští míň než měkká. Tlakový bod, který u lehké boty ani nepoznáte, se u tužší projeví po hodině chůze. Když má obchod nakloněnou plochu, zkuste si sestup. Pata nesmí zvedat a prsty nesmí narážet do špičky.
Plánujete mačky? Zeptejte se, jestli vám prodavač botu k mačkám přiloží. Poloautomatické mačky potřebují na botě drážku na patě. Automatické vyžadují drážku i na špičce. Kdo ji na botě nenajde, mačky tam bezpečně nenasadí, ať je podešev jakkoli tuhá.
Péče o podešev
Podešev stárne i v botách, které celé roky stojí ve skříni. Pěnová mezivrstva se časem rozpadá a bota se pak může rozlepit zrovna na túře. Skladujte je proto na suchém místě mimo topení. Před sezónou si prohlédněte spoj podešve se svrškem, ohněte botu a hledejte praskliny. Jakmile se podešev odlepuje nebo drolí, nechte ji opravit u obuvníka a na delší túru ji neberte.
Co si z tuhosti odnést
Pro běžné české túry po značkách stačí kategorie A až B, tužší boty jsou tam zbytečná zátěž. Kdo míří do skalnatého terénu s těžším batohem, ať sáhne po B/C nebo C. Kategorie D patří jen na ledovec a do vysokých hor, kde ji člověk skutečně využije.
