Volbu mezi plynem a lihem řeší samostatný text. Tady jde jen o samotnou kartuši: jaký typ koupit, proč slábne se ubývajícím obsahem víc, než by člověk čekal, co je opravdu kompatibilní a co dělat s prázdnou nádobkou.

Šroubovací kartuše: ventil, který se sám utěsní

Nejrozšířenější je šroubovací kartuše se závitem 7/16 palce podle normy EN 417. Uvnitř hrdla je pružinový ventil, který se otevře, teprve když na něj hořák dosedne a přitlačí ho závitem. Odšroubujete-li hořák, ventil se sám zavře a unikne jen minimální množství plynu.

Právě tenhle mechanismus umožňuje odpojit kartuši kdykoli, i napůl plnou, a napojit ji na jiný hořák se stejným závitem. Je to důvod, proč jsou dnešní evropské plynové vařiče napříč značkami vzájemně zaměnitelné a proč kartuši seženete v podstatě v každém outdoorovém obchodě.

Jak poznat kvalitní kartuši v obchodě

Na plášti hledejte datum výroby nebo šarže, prázdnou hmotnost a normu EN 417 vyraženou nebo vytištěnou přímo na kovu, ne jen na papírové etiketě, která se sloupne. Kartuše bez čitelného označení, často z bazaru nebo neznámého e-shopu, radši vynechte, i kdyby byla o pár korun levnější.

Před koupí zkontrolujte i samotný ventil na hrdle. Měl by být čistý, bez ohnutých lamel a bez stop koroze. Poškozený ventil se sice ještě zašroubuje, ale netěsní tak spolehlivě jako nový.

Nášlapné kartuše: cesta jen jedním směrem

Levnější nášlapná, nebo taky propichovací, kartuše nemá vlastní ventil. Hořák ji propíchne kolíkem přes tenkou fólii nebo gumovou membránu, která se po propíchnutí už nezacelí. Jakmile se kartuše jednou propíchne, zůstane s daným hořákem spojená až do vyprázdnění.

To má dva důsledky. Kartuši nevyměníte za jinou, dokud se nespotřebuje, a když se hořák porouchá dřív, než kartuše dojde, zbylý plyn prakticky nevyužijete. Tenhle typ se dnes drží hlavně u nejlevnějších stolních vařičů na chatu nebo zahradu, na trek se nehodí.

Bajonet a jiné nekompatibilní systémy

U starších kempinkových sestav se objevuje bajonetový úchyt, tedy zaklapávací spojení bez závitu. Se šroubovacím hořákem se nespojí vůbec, ani s adaptérem. Podobně starší francouzské lahvové systémy s klip-on ventilem fungují na jiném principu než EN 417 a kartuše mezi sebou zaměnit nejdou. Než koupíte kartuši k použitému vařiči neznámého původu, ověřte si typ závitu, ne jen značku.

Co se děje se směsí plynu, když kartuše ubývá

Ve směsi bývá butan, isobutan a propan. Každý z nich se odpařuje při jiném tlaku, propan a isobutan nejsnáz, čistý butan nejhůř. Zimní směsi mají vyšší podíl propanu a isobutanu právě proto, aby fungovaly i blízko nuly.

Jenže tenhle poměr se s používáním mění. Lehčí složky se z kapaliny odpařují přednostně, takže v kartuši postupně zůstává hustší, butanem bohatší zbytek. U poloprázdné nebo skoro prázdné kartuše se tak i původně zimní směs v mrazu chová hůř, než chovala na začátku. Kdo plánuje chladnou výpravu, ať bere spíš novou kartuši než dopalovat starou z minulé sezony.

Kompatibilita hořáku a kartuše neznamená jen závit

Stejný závit ještě neznamená stejně dobrý výkon. Hořák šroubovaný přímo na kartuši potřebuje stabilní, ne příliš vysokou nádobku, jinak se sestava s plným hrncem snadno převrhne. Hořák s hadičkou umí kartuši nechat stát na zemi vedle sebe, u modelů s předehřívací trubičkou dokonce otočenou dnem vzhůru pro lepší výkon v mrazu.

Před koupí kartuše k novému hořáku zkontrolujte dvě věci: že závit odpovídá normě EN 417, a jestli hořák vůbec podporuje otočení kartuše vzhůru nohama. Bez předehřívací trubičky by z něj v takové poloze vyšlehl plamen místo rovnoměrného hoření.

Kartuše na cestách

V rámci Česka i po silnici napříč Evropou nejsou kartuše problém, protože se řídí stejnou normou. Do letadla ale nepatří, ani do zavazadlového prostoru, ani do příručního zavazadla, takže se s nákupem počítá až v cílové zemi.

Mimo Evropu se standardy liší, v USA se běžně prodávají jiné typy šroubovacích i propan-butanových nádob a některé starší francouzské řady používaly zaklapávací systém místo závitu. Před cestou mimo Evropu je rozumné předem zjistit, jaký typ kartuší se v cílové zemi prodává, a případně počítat s koupí jiného hořáku na místě.

Skladování mezi sezonami

Napůl použitou kartuši klidně schovejte na příští výlet, plyn se časem neznehodnotí jako palivo v benzinové nádrži. Důležité je místo: sucho, běžná pokojová teplota a dostatečná vzdálenost od kotle, sporáku nebo jiného zdroje otevřeného ohně. Sklep bývá v pořádku, pokud tam nehrozí vlhko a koroze pláště.

Před první túrou v sezoně kartuši prohlédněte. Hledejte rez kolem závitu, promáčklý plášť nebo poškozenou pryž na ventilu. Kartuši, která celou zimu ležela ve vlhké garáži vedle nářadí, radši vyměňte za novou, než abyste zjišťovali na horách, jestli ventil ještě těsní.

Kdy je kartuše opravdu prázdná

Nejjednodušší test je zatřepat. Šplouchání znamená, že uvnitř ještě zbývá kapalné palivo. Přesnější je zvážit kartuši na kuchyňské váze a porovnat s prázdnou hmotností, kterou výrobce obvykle vytiskne přímo na plášti.

Prázdná kartuše nepatří do běžného odpadu ani do tříděného kovu. I vyprázdněná nádoba v sobě drží zbytkový tlak a teoreticky hořlavý plyn, proto se odevzdává ve sběrném dvoře jako nebezpečný odpad. Neprorážejte ji, nespalujte a neskladujte u zdroje tepla.

Na co si dát pozor

Na bleších trzích a v bazarech se občas objeví použité kartuše neznámého stáří. Promáčklá, zrezlá nebo výrazně poškrábaná kartuše může mít narušenou pevnost pláště, i když navenek drží tlak. Radši ji nekupujte a nepoužívejte.

V létě nenechávejte kartuše v zavazadlovém prostoru auta na slunci. Vnitřní tlak roste s teplotou a horké auto dokáže přesáhnout hodnoty, na které je kartuše běžně dimenzovaná.

Shrnutí

Kupujte šroubovací kartuše se závitem EN 417, fungují na většině dnešních evropských hořáků a dají se kdykoli odpojit. Na chladnou výpravu vezměte novou kartuši, ne dopalovat starou, protože se jí v poslední třetině mění složení směsi. A s prázdnou nádobkou vždycky do sběrného dvora, ne do popelnice.