U velkého batohu se rozhoduje jinde než u denního. Objem si vyberete za pět minut, ale to, jestli vám po třetím dni netrnou ramena, určuje konstrukce rámu a tvrdost bederního pásu. Právě tyhle dvě věci se v popisu zboží schovávají do jedné věty.
Krosna, nebo batoh? Záleží, koho se ptáte
V českých e-shopech se pod slovem krosna prodávají dvě naprosto odlišné věci. Jednou je nosítko na dítě s vlastním rámem a sedačkou. Druhou velký trekový batoh, protože se tak lidově říká všemu, co má přes padesát litrů.
Původní význam je užší. Krosna byl batoh s vnějším rámem, tedy s viditelnou trubkovou konstrukcí, na kterou se vak připínal. Vzduch proudil mezi rámem a zády, náklad se dal navrstvit vysoko a hranaté věci se na rám daly přivázat. Dnes tuhle konstrukci potkáte hlavně u lidí, kteří nosí objemné a tvarově nepříjemné břemeno. Myslivci, hasiči, nosiči materiálu na chaty. Na horské túře má vnější rám dvě nevýhody, které převáží jeho přednosti. Vysoké těžiště zhoršuje rovnováhu na kamenité pěšině a vyčnívající trubky se zachytávají o kosodřevinu i o větve.
Trekové batohy, které si dnes koupíte na vícedenní túru, mají rám schovaný uvnitř. Kopírují záda, drží náklad blíž u těla a v nerovném terénu se nesou stabilněji. Za to platíte horším větráním. V srpnu na jižním svahu to poznáte na tričku.
Co je uvnitř zad a jak to zjistíte v obchodě
Vnitřní rám bývá kombinací tří prvků. Dvě svislé hliníkové lamely, tvarovaná plastová deska po celé ploše zad a někdy hliníková obruč po obvodu batohu. Jejich společný úkol je jediný: převést váhu z ramenních popruhů dolů do bederního pásu.
Levné velké batohy tuhle část odbývají. Poznáte to tak, že batoh naložíte patnácti kily a zmáčknete ho shora. Když se konstrukce podvolí a horní část se sesune dozadu, pás přestane nést a všechno skončí na ramenou. Nastavení popruhů to nespraví. U některých modelů se dají hliníkové lamely vytáhnout a ohnout podle tvaru zad. Zní to jako marketingová vata, ale u lidí s výrazněji prohnutými bedry to funguje a v dobrém obchodě to udělají na místě.
Zkoušejte vždy s reálnou zátěží. Nechte si ho naložit tím, co skutečně ponesete, a nachoďte s ním po prodejně a po schodech dobrých deset minut. Rozdíl mezi dobrým a průměrným pásem se ukáže až kolem patnáctého kila, kdy měkká pěna začne prosedat.
Kolik toho batoh unese
Nosnost trekového batohu není normovaný údaj. Výrobci uvádějí doporučenou zátěž, každý si ji ale měří po svém, takže dvě čísla od dvou značek nejsou srovnatelná. Praktické vodítko vypadá takhle.
Batoh kolem padesáti litrů s lehčím rámem se pohodlně nese, dokud náklad nepřekročí zhruba dvanáct až patnáct kilo. Šedesátky a sedmdesátky s tuhým rámem a širokým pásem zvládnou o pár kilo víc. Nad pětadvacet kilo se dostáváte do kategorie, kde batoh sice unese, ale vaše kolena a kotníky to nemusí ocenit.
Mezi turisty se drží zásada, že náklad by neměl přesáhnout zhruba pětinu tělesné hmotnosti. Je to tradované vodítko, ne norma ani lékařské doporučení, a u trénovaného člověka s dobře sedícím batohem se hranice posouvá. Jako orientace při balení ale funguje dobře.
Prázdný trekový batoh váží kolem dvou kilogramů, u větších modelů s tuhým rámem i o půl kila víc. Těch pár set gramů navíc oproti lehčí konstrukci si kupujete kvůli jediné věci, bez tuhého rámu a širokého pásu váha na kyčlích neskončí. Kde přesně má lehká bezrámová konstrukce strop, rozebírá srovnání rámových a bezrámových ultralight batohů.
Litry: kde končí víkendový batoh a začíná trek
O hranici rozhoduje spaní a jídlo.
Délka trasy s ní souvisí míň, než se čeká. Kdo přespává na chatách, vystačí i na týden se čtyřicítkou. Kdo si nese stan, spacák, karimatku a vařič, začíná na padesáti litrech a při jídle na čtyři a víc dní se dostane k sedmdesáti.
U velkých objemů se mění i to, co za litry platíte. Každých deset litrů navíc znamená tužší rám, širší pás a zhruba dvě stě až tři sta gramů na prázdné hmotnosti. Osmdesátka se proto nese hůř i tehdy, když ji nenaložíte plnou.
Kompresní popruhy tenhle rozdíl nesmažou. Šedesátka stažená na čtyřicet litrů má pořád rám, pás a hmotnost šedesátky. Používejte je k tomu, aby se náklad při chůzi nepřevaloval. Menší batoh tím nenahradíte.
Jak se k obsahu dostat, aniž byste vysypali půlku batohu
U šedesátky se přístup k obsahu řeší každý den. U třicítky je to jedno.
Klasický top loader, tedy tubus zatažený šňůrkou a přes něj klopa, je nejodolnější a v dešti drží nejlíp. Nevýhoda je zřejmá. Věc na dně vytáhnete jen přes všechno ostatní.
Spodní zip do spací komory tenhle problém odstraní a váží pár desítek gramů, spacák leží vespod a bez něj ho ráno v mokré trávě taháte ven i s půlkou obsahu. Textilní přepážku mezi komorami většina výrobců dělá odnímatelnou, což se hodí, když nesete jednu dlouhou věc. Boční zip do hlavního prostoru je kompromis mezi tubusem a kufrem. Otevírání zipem po celé délce dává nejlepší přehled, ale zip je nejporuchovější součástka na batohu a při dvaceti kilech se do něj obsah opírá celou vahou, u velkých objemů a těžkých nákladů proto zůstaňte radši u klopy.
Plovoucí klopa, tedy klopa uchycená na popruzích s možností posunu nahoru, přidá při přeplnění pár litrů. Zvedne ale těžiště, takže ji nepřetěžujte.
Co smí zvenku a co ne
Vnější uchycení má jedno pravidlo. Zvenku jezdí věci, kterým nevadí voda a které se dají utáhnout tak, aby se nehýbaly.
Karimatka je typický příklad. Pěnová se běžně vozí pod spací komorou ve dvou spodních popruzích nebo svisle po straně. Vodorovně pod batohem překáží při sedání, svisle po boku zase rozšiřuje siluetu, což poznáte v kosodřevině a v přeplněném vlaku.
Spacák venku nemá co dělat. Je to jediná věc ve výbavě, která musí zůstat suchá za každou cenu, a připnutý zvenku dostane déšť, mlhu i vodu odstřikující ze země. Mokrý spacák znamená studenou noc a druhý den špatné rozhodování. Jak obsah batohu udržet v suchu, řeší text o pláštěnce a nepromokavosti batohu.
Stanové tyčky se vozí podél zad uvnitř nebo v postranní kompresi. Mokrý stan patří naopak nejvýš a nejdál od spacáku, ideálně do sítě na vnější straně. A pravidlo, které se vyplatí držet od začátku: čím víc věcí visí zvenku, tím dál je těžiště od zad a tím víc vás batoh táhne dozadu. Na rovině to nevadí. Na traverzu se sypkým povrchem ano.
Velikost zad a nastavení pod plnou zátěží
Velikost velkého batohu určuje délka trupu, tedy vzdálenost mezi sedmým krčním obratlem a pomyslnou čárou spojující horní okraje kyčelních kostí. V outdoorovém obchodě ji změří za minutu a podle výsledku vypadne S, M nebo L. Vaše výška o velikosti nerozhoduje. Jak délka zad souvisí se zbytkem výběru, popisuje návod na výběr turistického batohu.
U šedesátek a sedmdesátek nabízí spousta výrobců posuvný zádový systém. Vypadá to jako výhra, jenže posuvná deska přidá gramy a v místě přestavení je konstrukce vždycky měkčí, při dvaceti kilech drží pevná záda ve správné velikosti líp. Nastavitelný systém se vyplatí hlavně tehdy, když se o batoh dělí dva lidé s různě dlouhým trupem.
Nastavení pak proběhne ve čtyřech krocích a vždycky odspoda nahoru:
- Povolte popruhy, batoh si nasaďte naložený a nadzvedněte ho koleny, aby se obsah usadil nahoru.
- Bederní pás posaďte tak, aby polstrování obepnulo kyčelní kost shora i zdola, a dotáhněte ho. Na trekovém batohu má nést většinu hmotnosti nákladu.
- Ramenní popruhy jen přitáhněte. Přiléhat mají po celé délce, tíhu za ně odvede pás.
- Krátkými popruhy nahoře doladíte, jak blízko u zad stojí horní část batohu.
Když se vám batoh během prvních dvou hodin kýve na každém kroku, chyba bude v nedotažené kompresi po stranách.
Na co si dát pozor
Váha nákladu ovlivňuje víc než tempo. S těžkým batohem se mění chůze, klesá rovnováha na kamenitém povrchu a s únavou přibývá špatných kroků. Podvrtnutý kotník na sestupu ve čtvrtém dni bývá spíš důsledkem toho, že už nezvedáte nohy dost vysoko.
Naložený batoh vyzkoušejte doma, ne až na nádraží. Sbalte se přesně tak, jak pojedete, a jděte s ním na dvouhodinovou vycházku s převýšením. Zjistíte, co dře, co chybí a co jste zbytečně přibalili. Přenastavit pás se dá kdykoli, ale kupovat jiný batoh den před odjezdem se nedá.
Přezky a šňůrky odejdou dřív než látka. Ptejte se před koupí, jestli výrobce prodává náhradní přezku bederního pásu a jestli má v Česku servis. Prasklá spona uprostřed treku vyřadí batoh z provozu okamžitě.
Když se v horách zraníte, ztratíte orientaci nebo vás zastihne prudké zhoršení počasí, volejte Horskou službu na čísle 1210, případně tísňovou linku 112.
Čím se rozhodnout, když vybíráte první velký batoh
Vezměte vybavení, se kterým reálně pojedete, sbalte ho na podlahu a teprve podle jeho objemu vybírejte litry. Pak si nechte změřit délku trupu a projděte se se dvěma nebo třemi batohy ve stejné velikosti a se stejným nákladem. Kterému z nich pás dosedne a kterému ne, ucítíte během deseti minut chůze po schodech.
Pro člověka, který jednou nebo dvakrát ročně vyrazí na čtyřdenní trek se stanem, je rozumná volba pětapadesátka až pětašedesátka s tuhým rámem, spodním zipem a odnímatelnou klopou.
Komu se velký batoh nehodí: kdo spí výhradně na chatách, ať si nekupuje sedmdesátku, protože ji bude nosit poloprázdnou a o půl kila těžší, než potřebuje. A kdo zvažuje vnější rám, ať si ho nejdřív půjčí, než ho koupí.
