Softshellová bunda a hardshell se v obchodě řadí do stejné police, ale řeší úplně jiný problém. Jedna dýchá a odolá větru, druhá vás udrží suché v lijáku a při dýchání dělá kompromis. O celém systému vrstvení píšeme jinde, tady jde jen o volbu mezi těmito dvěma typy svrchní vrstvy.

Jak je softshell postavený

Softshellová tkanina je většinou tkaná nebo pletená látka s elastickým vláknem a s povrchovou úpravou DWR, tedy nástřikem, který nechá vodu stékat po povrchu v kapkách místo toho, aby ji tkanina nasákla. Uvnitř bývá tenká fleecová vrstva, která přidává trochu tepla.

Výsledkem je bunda, která se hýbe s tělem, dýchá aktivně i při rychlejší chůzi a slušně odolá větru. Voda se do ní ale při delším dešti nakonec dostane, protože tkanina není membránová v pravém slova smyslu. Odolá mrholení a přeháňce, ne hodinovému lijáku.

Jak je postavený hardshell

Hardshell je bunda s membránou nebo laminátem, tenkou vrstvou materiálu s mikroskopickými póry, které propustí vodní páru ven, ale kapku deště dovnitř nepustí. Švy bývají podlepené páskou, aby voda nepronikala jehlovými otvory po šití.

Hardshellové bundy se dál dělí podle toho, kolika vrstvami je membrána spojená s okolní tkaninou, což ovlivňuje hlavně váhu a cenu. Levnější provedení bývají o poznání těžší, dražší naopak lehčí a prodyšnější. Podrobný rozbor jednotlivých konstrukcí i toho, jak číst vodní sloupec a prodyšnost na visačce, najdete v samostatném článku o nepromokavé bundě.

Hybridní bundy kombinují obojí

Řada modelů dnes kombinuje obě konstrukce v jedné bundě. Membránový, plně nepromokavý panel bývá na ramenou a na hrudi, kam prší nejvíc a kudy fouká vítr, zatímco boky, podpaží a zadní díl zůstávají z prodyšného softshellu nebo síťoviny.

Výsledkem je bunda, která dýchá lépe než klasický hardshell při podobné ochraně v nejvíc namáhaných místech. Slabinou je nižší odolnost proti dešti jako celku, protože prodyšné panely dřív nebo později navlhnou při dlouhém lijáku. Pro aktivity s vysokým výdejem energie a proměnlivým počasím, třeba pro rychlou turistiku nebo skialpinismus, je to rozumný střed mezi oběma tábory.

Kdy stačí softshell

Na suchý větrný podzimní den v kopcích je softshell lepší volba než hardshell. Zastaví vítr, který na hřebeni ochlazuje víc než samotná nízká teplota, a přitom vás nechá dýchat ve stoupání bez toho, abyste se vevnitř uvařili. Krátká přeháňka softshellu nevadí. Povrchová úprava vodu na chvíli odrazí a než se dostane skrz tkaninu, obvykle přestane pršet nebo dojdete do cíle. Na jednodenní vycházku po značených cestách v nížině, kde je předpověď jen orientačně nejistá, je softshell rozumný kompromis mezi ochranou a pohodlím.

Existují i takzvané větruodolné softshelly s tenkou membránou zaměřenou jen na zástavu větru, ne na tlak vody. Dýchají skoro stejně dobře jako klasický softshell, ale foukat skrz ně nejde skoro vůbec, což ocení lidé chodící často po holých hřebenech, kde je vítr trvalejší problém než déšť.

Kdy potřebujete hardshell

Jakmile předpověď hlásí vytrvalý déšť, softshell přestává stačit. Voda se dřív nebo později protlačí tkaninou a zevnitř vás propotí stejně jako venku. Do hor, kde se počasí mění rychle a sestup může trvat hodiny, patří hardshell jako rezerva v batohu i v den, který ráno vypadá slibně.

Bouřka, celodenní déšť na treku nebo vysoké polohy, kde se k dešti přidá silný vítr, jsou situace, kde má hardshell jasnou výhodu. Cena za to je horší dýchání než u softshellu a vyšší hmotnost, hlavně u levnějších dvouvrstvých provedení.

Prodyšnost a vodní sloupec jdou proti sobě

U hardshellu platí jednoduché pravidlo: čím vyšší vodní sloupec, tedy čím větší tlak vody bunda vydrží bez prosáknutí, tím hůř membrána propouští páru ven. Výrobci tenhle kompromis řeší různě kvalitními membránami, ale úplně ho obejít nejde. Konkrétní hodnoty vodního sloupce a to, jak číst prodyšnost udávanou jako RET nebo MVTR, rozebíráme dopodrobna v samostatném článku o nepromokavé bundě.

Softshell tenhle kompromis nemá, protože nespoléhá na membránu, ale na hustotu tkaní a DWR úpravu. Dýchá proto lépe než většina hardshellů za podobnou cenu, jenže jeho ochrana proti vodě má jasný strop, který membrána nemá.

Váha a objem v batohu

Softshell váží víc než tenký hardshell, protože fleecová podšívka přidává gramáž. V batohu ale nezabírá o moc víc místa, protože se často nosí přímo na sobě, ne sbalený. Lehký hardshell určený jen jako rezerva do batohu se sbalí do velikosti menší lahve a váží zlomek toho, co softshell. Za tuhle kompaktnost se platí tenčí, křehčí tkaninou, která hůř snáší oděr o skálu nebo popruhy batohu.

Tloušťka vnější tkaniny se udává v denier, tedy v hmotnosti vlákna na danou délku. Nižší číslo znamená tenčí a lehčí materiál náchylnější k propíchnutí větví nebo ostrou skálou, vyšší číslo přidává odolnost i váhu. Ultralehké hardshelly kolem 20 denier jsou skvělé jako nouzová rezerva, ale na časté nošení přes trní nebo skály se nehodí.

Cena podle konstrukce

Softshellové bundy se pohybují ve středních cenových kategoriích a rozdíl mezi levným a drahým kusem je hlavně v elasticitě tkaniny a v kvalitě zipů. Základní model odvede slušnou práci i za rozumnou cenu.

Hardshell má cenové rozpětí nejširší ze všech vrstev. Levné dvouvrstvé bundy fungují funkčně dobře, ale jsou těžké a nepříjemně tuhé. Třívrstvé provedení s kvalitní membránou stojí podstatně víc, hlavně kvůli lehčí konstrukci a lepšímu odvodu páry.

Proč lidé nosí obojí

Zkušení turisté často nosí softshell jako běžnou svrchní vrstvu a hardshell drží jako rezervu na dně batohu pro případ, že se počasí zhorší. Tahle kombinace váží víc než jedna bunda, ale pokryje širší rozsah počasí, než dokáže kterákoli z nich sama.

Kdo chodí jen na jednodenní procházky v nížině a při dešti se vrátí domů, tomu stačí jedna z obou variant. Softshell na většinu dní, tenký hardshell jako levná pojistka, pokud ho dřív nemá vypůjčený.

Hardshell jako rezerva v batohu nemusí být ten nejlepší kus, jaký vlastníte. Levnější, těžší model, který leží celý den nepoužitý na dně batohu, splní účel stejně dobře jako drahá třívrstvá bunda. Investovat do lehkosti a prodyšnosti se vyplatí až u kusu, který nosíte často, ne u pojistky pro pár dnů v roce.

Na co si dát pozor

Nenechte se zmást popiskem „nepromokavé“ na softshellové bundě v e-shopu. Většinou jde o marketingové zjednodušení DWR úpravy, ne o membránu, a bunda se tak i přes tenhle popisek chová jako softshell, ne jako hardshell. V nejasném případě se ptejte přímo na konstrukci, ne na slovo na visačce.

Softshell nepodceňujte v mlze a mrholení, které trvá celé odpoledne. Bunda, která odolá krátké přeháňce, se po třech hodinách vytrvalého deště promočí a vy pak nemáte co obléct navrch.

Shrnutí

Na suché a větrné dny volte softshell, dýchá lépe a dá se v něm dělat prakticky cokoli. Na dny s reálnou šancí na vytrvalý déšť si vezměte hardshell, i kdyby zůstal celý den v batohu. Kdo si může dovolit jen jednu bundu a chodí hlavně na jednodenní túry v nížině, tomu obvykle víc poslouží softshell doplněný lehkou skladnou pláštěnkou pro nouzový případ.