Konstrukce je u stanu jediná věc, kterou po koupi nezměníte. Plachtu přeimpregnujete, ohnuté kolíky vyhodíte, zip vyčistíte kartáčkem. Tvar a způsob, jakým se stan drží ve větru, vám zůstane, dokud ho nevyměníte za jiný. Rozdíly mezi typy poznáte hned první večer na kamenitém tábořišti. A pak znovu kolem třetí ráno, když se zvedne vítr.

Samonosnost je první otázka

Samonosný stan drží tvar sám, jakmile do něj zasunete tyčky. Postavíte ho na dřevěné plošině v kempu, na skalní plotně, na písku i na udusané cestě, kde kolík nezaženete ani do poloviny. Když pak zjistíte, že vám pod zády leží kořen, chytnete stan za dva rohy a přenesete ho o tři metry dál.

Samonosnost ale neznamená, že si kotvení odpustíte. Neukotvený stan se ve větru chová jako drak a odletí i s tím, co je uvnitř. Na tvrdém podkladu ho zatížte kameny, batohem nebo kanystrem s vodou a šňůry uvažte kolem větších kusů skály.

Nesamonosné konstrukce, tedy tunelový stan a plachty napínané na trekové hole, potřebují napnutí od první minuty. Na měkké louce jsou to dvě minuty práce navíc. Na štěrku a v kleči to znamená shánět kameny v šeru.

Kopulový stan si nemusíte natáčet

Kopulový stan stojí na dvou tyčkách vedených křížem přes vrchol. Profil má ze všech stran podobný, takže ho nemusíte otáčet podle převládajícího proudění. Náraz z boku ho zmáčkne a konstrukce se vrátí zpět. V terénu, kde se směr větru přes noc mění, je to největší praktická přednost kopule.

Platí se za to prostorem. Stěny se zhruba od poloviny výšky zavírají dovnitř, takže se u kraje sedí hůř než v tunelu.

Velké kopule mají mezi tyčkami dlouhé nepodepřené panely plachty, které ve větru bubnují. Zvuk je nepříjemný. Horší je, co to udělá se švy a s poutky, na kterých plachta visí.

Tunelový stan dá nejvíc místa na kilo

Dva až tři oblouky za sebou a žádné křížení. Stěny stoupají strměji než u kopule, takže využitelný objem na gram materiálu vychází nejlíp ze všech běžných konstrukcí. Kdo chce ve stanu sedět a mít pod plachtou i věci, obvykle skončí u tunelu.

Podmínkou je kotvení. Tunel bez napnutých šňůr a zaražených kolíků se složí jako harmonika. Stát musí užší stranou proti větru, jinak se boky prohýbají dovnitř a oblouky se snaží překlopit.

Pokud víte, odkud bude v noci táhnout, funguje tunel výborně. Když se vítr otočí o devadesát stupňů, budete stan přetáčet potmě.

Geodet zkracuje volné panely

Geodetický a semigeodetický stan je kopule s vyšším počtem tyček, které se kříží na několika místech. Každé křížení zkrátí kus plachty, jenž nemá žádnou oporu. Kratší panel se míň vydouvá, líp přenese nápor větru a unese vrstvu mokrého sněhu. Účet přijde v hmotnosti, v ceně a v čase potřebném na stavění. Na letní putování po Beskydech nebo po Šumavě nesete kilo navíc kvůli počasí, jaké tam v srpnu nepřijde.

Semigeodet bývá rozumný kompromis. Má o jednu tyčku míň než plný geodet a na české hory si s ním vystačíte i pozdě na podzim.

Ultralight drží tahem, ne tuhostí

Nejlehčí kategorie nahrazuje vlastní tyčky trekovými holemi nebo jedinou centrální vzpěrou. Konstrukce se nedrží tuhostí oblouků. Celá stavba stojí na tom, že jsou všechny kotvící body napnuté rovnoměrně.

První pokus ve tmě a ve větru vypadá jako zápas s prostěradlem, tenké tkaniny se propíchnou o suchý trs trávy nebo o ostrý štěrk a záplata na šikmé plachtě drží hůř než na podlážce.

Kdo spí venku pětkrát za sezonu, tenhle typ neocení. Smysl dává jako druhý stan pro člověka, který už ví, kde staví a co od stanu chce.

Proč se v nepromokavém stanu sráží voda

Kondenzace se objeví i v úplně novém stanu s bezvadnou plachtou. Vzniká uvnitř. Vzduch ve stanu se ohřeje od těla a nabere vlhkost z dechu a z mokrého oblečení. Plachta je zvenku chladná od nočního vzduchu. Jakmile teplý vlhký vzduch narazí na studený povrch, voda se z něj vysráží.

Dvouplášťový stan s tím počítá. Vnitřní stan je prodyšný, vlhkost jím projde ven a srazí se až na spodní straně napnutého pláště. Kapky stečou po plachtě do trávy a vy o nich nevíte. Podmínka je jediná, vnitřní stan se pláště nesmí dotýkat, protože v místě dotyku vlhkost prosákne dovnitř a ráno máte na spacáku mokrý flek.

Jednoplášťový stan tuhle mezeru nemá a vlhkost se sráží přímo nad vámi. Když se ráno protáhnete a do plachty vrazíte, sprchne to. Za to váží míň, staví se rychleji a v suchém mrazivém vzduchu se chová dobře.

Odvětrání si prohlédněte dřív, než stan koupíte. Fungující ventilace potřebuje dva otvory v různých výškách. Teplý vlhký vzduch odchází horem, chladnější a sušší se nasává spodem. Jeden otvor průvan nevytvoří.

Nejčastější chyba je zavřít na noc všechno, protože táhne. Ráno je pak stan mokrý zevnitř a člověk hledá díru v plachtě.

Pomůže i to, kde stan postavíte. Dno údolí, břeh rybníka a čerstvě posekaná louka drží v noci nejvíc vlhkosti. O pár metrů výš na svahu se srazí znatelně méně vody.

Jak se který typ staví v lijáku

Rozhoduje pořadí. Konstrukce, kde jde plášť nahoru první a ložnice se pod něj zavěšuje, vám vnitřek nenamočí. Stany, u kterých nejdřív rozprostřete ložnici na zem a plášť přehazujete až nakonec, vám ji v lijáku namočí za půl minuty.

Kopule a geodet mívají tyčky spojené do jednoho celku a staví se rovnou na místě, kam stan patří. Tunel se staví od jednoho konce k druhému. Kolík, napnout, druhý oblouk. Ve dvou to jde rychle, sólo v bočním větru vám bude první oblouk pořád padat.

Postavte si nový stan doma na zahradě, než s ním vyrazíte. Zjistíte, jestli v obalu nechybí kolík, a hlavně to, kolik kroků na stavbu potřebujete.

Kolik která konstrukce váží

Výrobci uvádějí hmotnost dvakrát. Minimální zahrnuje plášť, ložnici a tyčky. Balicí je to, co reálně ponesete, tedy včetně obalu, kolíků a šňůr. Rozdíl bývá i pár set gramů, takže dva modely srovnávejte jen ve stejné metrice.

Orientační pásma podle použití:

  • kemp u auta: hmotnost neřešte, kupujete prostor a výšku na stání
  • pěší putování po Česku od jara do podzimu: běžné třísezonní stany se pohybují v jednotkách kilogramů a rozdíl mezi levným a drahým modelem stejné velikosti dělá zhruba půl kila
  • ultralehká kategorie: dostane se výrazně níž, ale za tenčí tkaniny, náročnější stavění a kratší životnost
  • zimní geodet: nejtěžší ze skupiny, protože má víc tyček a plášť tažený až k zemi

Konkrétní čísla se liší podle velikosti modelu a najdete je v technickém listu výrobce. Berte je jako vodítko, ne jako parametr, kterým se rozhoduje.

Co se na konstrukci rozbije první

Tyčky. Duralové pruží a po zátěži se vrátí do tvaru. Sklolaminátové jsou levnější, ale při ohybu v mrazu praskají a rozštěpí se do třísek, které prorazí plachtu.

V obalu s tyčkami bývá krátká hliníková spojka, taková dlaha na zlomený segment. Zkontrolujte doma, jestli ji tam vůbec máte. Na sklolaminátové tyčce drží hůř než na duralové, protože roztřepené konce nejdou srovnat.

Druhá slabina jsou poutka a švy v místech, kde plachta táhne nejvíc. Po sezoně začněte kontrolu právě u nich.

Na co si dát pozor

Stan otočte užší stranou proti převládajícímu větru a šňůry napněte, i když se vám večer nechce. Rozebírat stan v půl třetí ráno je horší varianta.

Nikdy nevařte uvnitř stanu ani v uzavřené apsidě. Při spalování vzniká oxid uhelnatý, plyn bez barvy a bez zápachu, který smysly nezaznamenáte. Otrava se ohlásí bolestí hlavy, závratí a slabostí, tedy příznaky, jaké si člověk v noci snadno vyloží jako únavu. Uvádí to Státní zdravotní ústav.

Táboření má v Česku jasné mantinely.

V lese platí podle lesního zákona zákaz kouřit, rozdělávat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa. V národních parcích a v chráněných krajinných oblastech platí zákaz tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, v národních přírodních rezervacích k tomu přibývá zákaz vstupu mimo značené cesty. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR odlišuje táboření, tedy pobyt s přístřeškem a s pobytovými znaky, od pouhého přenocování bez přístřešku. V některých územích je zakázané i to, takže si podmínky ověřte u správy konkrétního parku nebo CHKO. Když se v horách zvrtne počasí a situace přeroste v problém se zdravím nebo s orientací, volejte Horskou službu na čísle 1210, případně tísňovou linku 112.

Kterou konstrukci vzít na české poměry

Pro člověka, který chodí na vícedenní túry po Česku a občas do Alp, je rozumnou volbou samonosná kopule nebo semigeodet. Postaví se skoro kdekoli, odpustí špatně odhadnutý směr větru a nevyžaduje cvik.

Tunelový stan má smysl, když spíte hlavně na měkkém podkladu, chcete pod plachtou sedět a nevadí vám hlídat orientaci vůči větru. Plný geodet si nechte na zimní přechody, jinde nesete kilo navíc pro nic. Ultralight nechte na dobu, kdy budete mít nachozeno.

Než objednáte, postavte si stan v obchodě nebo doma a zkuste zevnitř otevřít a zavřít průduchy. Stan, u kterého musíte kvůli ventilaci ven do deště, budete mít ráno mokrý.